Režie:
Petr SchulhoffScénář:
Petr SchulhoffKamera:
Jan ŠpátaHrají:
Vladimír Dvořák, Vladimír Hrubý, Květa Fialová, Ota Motyčka, Zdeněk Najman, Mirko Musil, Eva Svobodová, Vítězslav Černý, Ludmila Píchová, Vlastimil Bedrna, Karel ČernochObsahy(1)
Satira Petra Schulhoffa o pochybné úrovni některých zařízení závodního stravování. (oficiální text distributora)
Recenze (11)
Tak to byl mazec. Pobavilo mě že celý týden tam měli jenom guláš. A ta nepříjemná obsluha, to bylo něco neskutečného. Já bych se z této jídelny zbláznila stejně jako Vladimír Dvořák. Jsem ráda že jsem to nezažila a tento film byl zřejmě natočen, abychom si my jako mladá generace, naučili vážit všech jídelen které navštěvujeme. Tam už si totiž můžeme vybrat ze dvou jídel. Bohužel, v současnosti je zřejmě móda být veganem nebo vegetariánem a proto si ničeho ohledně jídla nevážíme. ()
Redaktor Valoušek (Vladimír Dvořák) dostal za úkol sestavit reportáž z jednoho předního závodu (tuším že se jmenoval Dřevák) o tom, jak lidé v socialismu žijí stále kulturněji. O kulturu je zde postaráno, ale na „jinou kulturu“ se jaksi v budovatelském nadšení pozapomnělo. Velmi výchovný satirický pojatý hraný snímek (s dobrou Špátovou kamerou). Snímek se snaží na tehdejší dobu velmi překvapivým způsobem kritizovat některé nedostatky závodních jídelen a stravování vůbec. Vidíme tu a celý den slyšíme veliký hluk, po celý týden stále stejná jídla, všude samý nepořádek, špinavé nádobí, kuchař který nandává knedlíky rukou atd. Petr Schulhoff v pozdějších letech točil už značně odlišné věci tedy přímo komediální, tento je spíš dá-li se to tak říct spíše komunální. Docela mě to zaujalo, i výkony herců nebyli vůbec špatné, a už třeba za roli starého vrátného kterého ztvárnil Otakar Motyčka hodnotím poměrně vysoko. Za 3,5/5*. ()
Příjemný vtipný kraťas. ()
Úžasné, na dobu vzniku... :-) ()
Konferenciér, scenárista, humorista a také herec Vladimír Dvořák se velice záhy po svém příchodu do Prahy stal oblíbeným, všestranným umělcem, působícím tehdy v Divadle satiry a samozřejmě i v prvních televizních pořadech, vysílaných tehdy ještě přímo ze studia. Jeho angažování režisérem Schulhoffem do dvou krátkých filmových epizod mělo nepochybně svůj účel i smysl. V Potížích s kulturou představuje Dvořák zvídavého reportéra, podniknuvšího poněkud odstrašující exkurzi v závodní jídelně, při které diváci společně s ním odhalují pečlivě skrývanou slupku zlatavého jablka. S přihlédnutím k době vzniku i poměrům, které tehdy v Československu panovaly, se jedná o nadstandardní práci a satirické ostří, namířené proti zodpovědným orgánům, by našlo své uplatnění možná ještě dnes. ()
Novinář má napsat o kulturních aktivitách jednoho podniku, vše vypadá skvěle, dokud se nedostane do místní kantýny... Konečně je to natočené jako malý televizní film bez viditelného moralizování, všemi skvěle zahrané, a Dvořákova odysea jídelnou je dokonalá - včetně kočičky. :-) ()
Taky by mi nechutnalo. Tak nějak to ale v závodkách vypadalo. Fajnovky měly smůlu. ()
Velmi rád jsem se zase jednou podíval na to, jak vypadal svět v roce, kdy jsem se narodil. Od té doby se stravování přece jen o trochu zlepšilo... ()
Vtipnej Dvorak v kratke satire tepajici kvalitu zavodniho stravovani. :) Proc ne. ()
Perfektně zúročených necelých dvanáct minut. Pan Schulhoff prostě umí, to je bez debaty. ()
Kultúrny redaktor na okamih bez dozoru kultúrneho referenta spoznáva nekultúrny gulášový socializmus. Desať minútová dobre zahraná vtipná satira proti nekultúrnosti. ()