Nebezpečně výbušná trhavina

Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." (05.03.2010)

Místní komentáře znějící na způsob, že to je bomba, nevídané, skvělé, rozstřelující a já nevím co ještě, mě navnadily na bezvadnou komedii, kde se budu od začátku do konce jen a jen bavit z tak neskonale zábavné komedie. Ovšem nic takového se nekonalo. Asi jsem fakt čekala něco úplně jiného. Originální - ano, chaotické - ano, silně satirické - ano, výsledný dojem - průměr. Nemůžu si pomoct, byla jsem asi naladěná na úplně jinou vlnu. (24.09.2014)

Pobavilo, zajímavý scénář a krapet černého humoru ala Denmark. To já můžu. Asi tak nějak by to dopadlo, kdyby běžný fanoušek chtěl natočit svůj film. Ale ono to nakonec vyznělo lépe než Kill Bill na což je to parodie. Ted aten film ve filmu. Doporučuju. Nikolaj Lie Kaas ma slušně nakročeno do mých oblíbených herců. (24.01.2011)

Satirická komedie, nebo "fucking fuck! film"? :) Ze začátku rozhodně slibný, parodizace artovek funguje skvěle. Lístky by si za první den stopro koupilo kýžených sedm tisíc lidí, leč postupem času výrazně ztrácí, a jak to vidím já, na poslední čtvrtinu by to bylo oněch filmových dvaadvacet. Převažujícím pocitem po skončení je tak u mě (i přes potěšující obsazení hlavní role Ulrichem Thomsenem) silný rozčarovaní. Zjevně jsem díky současnýmu hodnocení (sedmdesát sedm pro) čekal trochu větší palbu a moje očekávání naplněna nebyla. Což mě mrzí. Fuck(t)! (08.02.2010)

Jako satira funguje film i přes svou neadresnost velice dobře, protože není problém si dosadit konkrétní osoby, jejich mediální image a filmařská hnutí či poetiku. Problém nastává, když se začne řešit, co nám chce snímek říct, jestli si jenom nezávazně utahuje a míří na egoistické tvůrce uměleckých filmů nesnesitelných pro měšťáckého diváka, nebo se strefuje do obou táborů a záměrně nám představuje nesympatické postavy, s nimiž se nelze ztotožnit a kterým nejde fandit, a okázale v montážních sekvencích vynechává informace, kvůli kterým se závěrečná třetina uzpůsobuje žánrovým konvencím, ale nedrží pohromadě a fikčnímu světu chybí vnitřní logika. Přijde mi, že vlk se nažere a koza zůstane celá; jinak napsáno: neustále vyvádět z konceptu a přitom bořit žánrové konvence a vybízet k aktivnímu diváctví zvládá lépe ten, jenž byl nejspíš největší inspirací pro Nikolaje Liea Kaase. (05.03.2010)