V Bruggách

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)

„Teraz ti niečo poviem a nemyslím to zle ani ako urážku. Si zmrd. Zmrd si vždy bol a si. Jediné, v čom sa môžeš zmeniť, je, že budeš ešte väčší zmrd. Pravdepodobne sú zmrdi aj tvoje deti.“ Príjemne nahláškovaná („Ako môžu niekoho kurva nebaviť labute?“) trilerovo-melodramaticky-romantická čierno humorná gangsterka. Lepšie, ako postavy, sú už len herecké výkony (nielen Brendana Gleesona a Colina Farrella, ale najmä). Príjemné je, že samotné Bruggy na seba zbytočne netrhajú pozornosť a sú „len“ neoddeliteľnou a prirodzenou súčasťou k postavám sa mimoriadne brutálne správajúceho príbehu. Prekvapili brutálne krvavé detaily i chémia medzi ústrednou dvojkou. Už menej prekvapili klišé v scenári, plné „dramaturgických naschválov“ (Kanaďan vo vlaku, páchanie samovraždy PRESNE v momente, kedy vás idú odstreliť). Povedzme 70%. (28.05.2011)

Člověk musí ctít svoje zásady…. Jednoho krásnýho dne, jsou dva kreténi (zabijáci) uklizeni z Londýna do Brugg, kde si připadaj, jako v nějaký (zasraný) pohádce. … Vtipný, mistrovsky jednoduchý. Scénář plnej suchejch hlášek a dialogů, ve kterých se pro ,,FUCK" nechodí daleko. Doporučuju všem, kteří si myslej, že nájemní vrazi jsou monstra a že Tarantino nemá konkurenci… (23.10.2008)

Scénář: Martin McDonagh .. Pro milovníky Colina, pro milovníky Belgie, pro milovníky zvláštních filmů, vydařených debutů, pro milovníky zkurvených Brugg. ___ Pokud jste alespoň v jedné kategorii pozitivní, máte vyhráno. Snímek oplývá kouzelnou zimní atmosféru, v náladách je rozkolísaný, baví svým černým humorem, hřeje přátelstvím, pestrým hudebním doprovodem, prostě baví. (13.05.2008)

Bruges, Bruges, fucking Bruges, takové krásné gotické město. Ne však pro Colina Farrella, který toto místo nesnáší snad ještě více než my Uwe Bolla. Ve filmu najdeme pěkný mix černého humoru - už samotná úvodní scéna v kostele se vzkazem nebohého chlapce, tomu se říká opravdu bad luck, byla lehce tragikomická. Zvláštní ponurá atmosféra linoucí se z každého kouta belgických uliček a kanálů přidává filmu určitý nádech tajemnosti. Ralph Fiennes si svou skoro až psychopatickou roli gangstera pěkně užíval a já také. Hudba Cartera Burwella navíc slušně přispívá k vtáhnutí diváka do tamějšího prostředí. Uvidíme, jestli nám Martin McDonagh za rok či dva, až si trochu ošoupe botky cestováním po světě, nadělí další porci filmové zábavy, já bych byl rozhodně pro. (8/10) (15.06.2008)