Captain America: První Avenger

Steve Rogers je obyčejný klučina z Brooklynu, ze kterého armáda udělá supersilný válečný stroj. Jeho vytříbené morální hodnoty ale tahle přeměna nezasáhne, a tak se druhou světovou válkou prodírá po svém. I Kapitán Amerika dostal nadmíru vydařený origin, který je plný nářezové akce, upřímné romantiky a na jedničku zvládnuté retro atmosféry. Mohl to být velký průšvih. Místo toho ale před sebou máme vyváženou popcornovku, která baví minimálně stejně dobře jako Iron Man a Thor. Možná i o ždibíček lépe, to už ale záleží na vašich osobních preferencích. (8/10) (23.07.2011)

Pro někoho roztomilé retro, pro mě další marvelácká nuda pro děcka - když retro, tak sexy retro jako noví X-men, říkám já. Hrdina maximálně naivní správňák, padouch (jeden z marveláckých nejzásadnějších) jednorozměrný, jakžtakž tažený aspoň Weavingovým charizmatem, akce řekněme řemeslná, ale určitě ne úchvatná (a superhrdinský komiks MUSÍ mít úchvatnou akci) a celé je to tak zoufale klasické, že to nespasí ani snaha o sebeshazovačnost, ani množství dílčích nápadů a fórků. Tímto s tebou v kině končím, Marvele. (05.08.2011)

Čistá komiksová zábava. Joe Johnston udělal to, co umí nejlépe, obětoval logiku i fyziku bezchybné stylizaci a využil dobové a typicky americké symboly ve prospěch filmu. Kapitán Amerika se tak stává nejen zábavnou podívanou o looserovi, co se stal hrdinou, ale také hromadu odkazů, vsuvek (Praha) a návazností na zbytek (filmově) komiksové universa. Já osobně se nejvíc bál akce a humoru, protože vidět panáka se štítem ve vlasteneckých barvách běhat po bitevním poli prostě není to pravé. Výsledek však předčil očekávání, protože film si na nic nehraje, využívá svých "pravidel" a netváří se zbytečně vážně. A hlavně dokáže suverénně rozesmát a vy musíte jen hrát jeho hru. Pak všechny ty nelogičnosti, různé odkazy na staré filmy a postupy v nich (technické i příběhové->válečné/špionské filmy->před pevností -střih-v pevnosti) prostě přijmete a budete se bavit v jedné velké komiksové klasice, která si vzpomíná, do jaké doby vlastně patří... a já s chutí vzpomínám také. Nábor se povedl. PS: nechoďte na dabing, ani na 3D, možná ani na titulky, protože ten překlad je naprosto tragický. PPS: sakra lidi, dokoukejte titulky aspoň u komiksáků... (08.08.2011)

Myslím, že po téhle slátanině se na chvíli ukryji v asijské kinematografii. Nevím proč se Amerika v poslední době snaží smísit nemožné. Najednou jsou kina plné scifi westernů a válečných fantasy akčňáků. Jsem znechucena tou červenou obludou, která narušila poměrně povedenou retro atmosféru (chvála za make up Hayley Atwell). Z drobného a odhodlaného klučiny se stává super namakaný idol valící jednu drsnou hlášku za druhou. Byl ale vážně nutný ten nepřemožitelný a hlavně kýčovitý štít? 2,5* (17.08.2011)

Marvel se pomalu a jistě stává producentem modelových popření happy endů skrze tragické rozuzlení osobní linie. Pro Iron Mana, Hulka, Thora i Kapitána Ameriku končí láska nešťastně - odloučením milenců v profesi, existenci, prostoru a čase. Co naopak vítězí je čerstvě nabytý závazek superhrdinství, jehož potem a krví vykoupené plody však smutek ze ztráty zbavuje barvy i sladkosti. Zjevné poražení personifikovaného zla nemůže zastřít mnohem hlubší selhání; neschopnost zabránit kolapsu vlastního světa navzdory nadlidským schopnostem, které dovolují zachránit svět vnější. Tady jde o mnohem víc než pouhou úlitbu přízemní seriálové logice, která poklonkuje nedořešenosti. Až se chce říct: lidské, dojemně lidské... (04.08.2011)