Mlčení

Uf, tak tohle bylo něco ! Připomnělo mi to Zajatce japonských ostrovů, kde jsem měl s podobnou tématikou a také pověstnou japonskou krutostí své první setkání... Japonsko se zkrátka bránilo křesťanství o němž tušilo, že jej může zevnitř rozložit podobně jako se to stalo v dávném Římě. Japonci už toto pochopitelně věděli a také věděli, že by se přeuspořádal celý společenský systém včetně dosavadního hlavního budhistického náboženství. Císař a správa země toto samozřejmě nechtěla dopustit a tak začali být křesťané pronásledováni podobni jako ti první v antickém Římě. Jít do takového místa na misijní cestu, to už tedy řekvu vám chtělo hodně velkou kuráž a víru. Jenže on svět vypadá jinak ze stinných chodeb jezuitského kláštera v ,,civilizovaném'' Portugalsku poloviny 17. století a jinak obalen otepí slámy na připravené hranici kdesi v Nagasaki. Kdo zná historii uvědomí si ten podivný paradox. zatímco v Evropě a hojně i v Portugalsku tou dobou probíhají hony na čarodějnice a tisíce lidí jsou upáleny na hranicích ve jménu křesťanství, na druhé polovině světa jsou upalováni křesťané a misionáři jakožto šiřitelé bludů ohrožujících řád země. Film má však i duchovní rovinu. Rovinu osobní odvahy, rovinu víry v Boha. Je tu se mnou když trpím? Proč shlíží na masakry a nezasáhne? Trpí mučení a popravovaní šeptajíc modlitbu či přímo Kristovo jméno méně? Ulevuje jim než je přijme tam nahoře, kde už není bolesti a strádání? A co když člověk opravdu věří bludu. Co když žádný Bůh není a všichni ti mrtví jsou jen zbytečné oběti vlastního omylu a hrdosti? Stačí odvolat. Stačí šlápnout na podobiznu Krista a skončí věznění i kruté popravy křesťanů sloužící jen a jen ke zlomení vlastní víry... Jak říkám, bylo to skvělé. Moc se divím zdejšímu chabému hodnocení. Zpracování bylo naprosto dokonalé, užíval jsem každičký jednotlivý detail oděvů, zbraní i budov. Také jsem si uvědomil jak je Japonsko krásná země co se týče přírody. Scorsese nám zase jednou naservíroval parádní velkofilm a snad jen proto, že se týká křesťanství jej někteří zavrhli či nepochopili... To je ale jen a jen jejich škoda. Pro nás by z toho mohlo plynout ponaučení. Podobně jako tehdy Japonsko, postupně se u nás uchytává také jedno náboženství. Na rozdíl o křesťanství si zatím ještě neprošlo vývojem a transformací, je stále kruté a netolerantní jako ve středověku kdy vzniklo. Jmenuje se islám a i ono to tu může zcela rozložit vše jak doposud známe a to k horšímu. Já dávám za 5 korálků růžence ! * * * * * (31.12.2018)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

Existenciálna dráma o pochybách prečo treba tak trpieť, keď Boh existuje...Snímok silne polemizuje o sile kresťanskej viery a zrade a tvorcovia sa v týchto otázkach jatria až masochistickým spôsobom. Konfrontácia dvoch náboženstiev, kresťanského a budhistického, je silná až útrpná a natíska myšlienku, prečo niekomu vtláčať iné vierovyznanie mysliac si, že to moje je najsprávnejšie. Patrí to navzájom, v tomto je Scorsese objektívny, hoci sledujeme primárne príbeh kresťanských misionárov. Strastiplný cesta Japonskom v polovici 17. storočia je stvárnená obrazovo dokonale, v podstate bez hudobného doprovodu, možno by sa dalo povedať, že aj pomalým tempom ( mne tento štýl vyhovoval ). Dialógy sú na úrovni, filozofické monológy zosilujú myšlienky. Andrew Garfield ( v roku 2016 vynikol aj na kopci Hackshaw Ridge ) je famózny a uveriteľný. Silence je hĺbavým filmom, ktorý nie je pre každého, vyžaduje určité znalosti danej problematiky v danom období a treba v ňom hľadať filozofické posolstvo. (12.02.2017)

Knihu jsem četla před 10 lety, o Scorseseho účasti jsem se dozvěděla před 10 lety, ale tak nějak až teď si říkám, že byla vlastně už od začátku celkem blbost dát to do ruky jemu. Někdo s menším jménem a většíma koulema pro experimentování s filmovou lyrikou (lol, nevim, nejsem Douglas) by tam tu atmosféru možná dostal. Jinak samozřejmě viz A_FISH. (18.03.2017)

Historické drama Martina Scorseseho sice není tak silné jako třeba Poslední pokušení Krista, ale rozhodně udržuje vysoce nastavenou laťku svého tvůrce. Adaptace románu je tentokrát podepřena jen zřídka utichajícími voiceovery, u kterých se vystřídá několik vypravěčů. Jakkoli více vypravěčů má své opodstatnění v předloze, tady mi přišlo, že zejména v závěru změna hlediska na pro diváka prakticky neznámého vypravěče výsledný divácký dopad oslabila. Nezpochybnitelná je špičková práce kameramana i (pro mne nečekaně) soustředěný herecký výkon Andrewa Garfielda. (21.04.2017)