Královská hra

Československá televizní inscenace podle předlohy S. Zweiga a je zcela výjimečná, neboť vypráví pozoruhodný příběh z šachistického prostředí. V úvodu se divák seznamuje s životními osudy obou hlavních aktérů a vrchol snímku je jednoznačný : šachový souboj mezi arogantním, cynickým a amorálním velmistrem Čentovičem a amatérem Dr. Kleibertem, mužem s podkopanou psychickou stabilitou. Výraznou postavu nepřemožitelného Čentoviče ztvárnil československý herecký poklad R. Hrušínský, jehož herecký výkon byl jako vždy geniální. Hrušínského kamenný výraz nejen během královské hry, ale i během strohé konverzace, stojí rozhodně za zhlédnutí. Protějšek na druhé straně stolu, bývalý nacistický vězeň (L. Munzar), jenž se ve vězení pro ukrácení nekonečných hodin naučil nazpaměť slavné partie šachových legend a uvedl svou šachovou mentální paměť do stavu naprosté dokonalosti, se ukázal býti velmi nepříjemným soupeřem. Jako bývalý šachový nadšenec nemohu hodnotit jinak a skládám poklonu oběma hercům za šachovnicí. (04.07.2013)

K tomuto dílu jen těžko nemůžu nenapsat komentář. Literárání předlohu jsem nečetl, ale snad na ní taky jednou dojde. Nicméně očekávám, že kvalitou televizní inscenaci moc převyšovat nebude, protože ta je "par excellence". Skoro bych jí zařadil do TOP 10, ale na to si ponechám časový odstup. Jako závodní šachista musím ocenit i šachový obsah, protože na rozdíl od většiny jiných filmů o šachistech je na vysoké úrovni. Musím tedy bohužel konstatovat, že dílo na šachisty moc dobré světlo nevrhá, neboť jeden hrdina je arogantní a druhý duševně nemocný, ale takový už lidé zkrátka někdy jsou a nemusí to být zrovna šachisté. (01.03.2011)

„Nemožnost zapomenout, prý znamená neschopnost žít.“ . . . Tak na tuhle královskou hru, kterou jsem si s odstupem času vychutnal snad už počtvrté, zapomenout rozhodně nelze. Mistrovské konverzační drama vycházející ze slavné Šachové novely Stefana Zweiga povyšuje východiskový motiv šachové partie do osobitých paralelních významů. Na protichodných stranách hracího stolku se ocitají nejen dva lidé různého statusu (zkušený profesionál verzus amatér-samouk), ale skrze dva načrtnutné lidské osudy proti sebe bojují také lidská krutost, záliba v porážkách a utrpení druhých (což jsou vlastnosti, které stělesňuje velmistr Čentovič) a na druhé straně vytrvalost, statečnost a schopnost čelit veškeré této krutosti. Režisérka Valová úspěšně vsadila na dva vynikající herce, jejichž spolupráce se v Královské hře stává i menším hereckým soubojem: Rudolf Hrušínský přímo minimalistickým způsobem ztvárňuje krutého a chladného cynika, což je typ postavy, v jakém se už několikrát v minulosti naplno zabydlel (viz. Pasiáns nebo Spalovač mrtvol) a jakou už dávno mistrovsky ovládá. Naproti tomu Luděk Munzar, jehož diváci ve filmech s tématem kolem 2. světové války vídavali povětšinou v negativních rolích gestápaků a jiných nacistů (např. Vyznavači ohně nebo Ta chvíle, ten okamžik) se tentokrát zhosťuje postavy z opačné strany barikády a vstupuje do hry v psychologicky daleko složitější postavě bývalé oběti fašismu, doktora Kleiberta, jemuž se hrůzostrašné prožitky z války vracejí v podobě nočních můr a s nejistotou i odhodlaností se chopí příležitosti vyspořádání se s vlastní tragickou minulostí. Třetího protagonistu doplňuje Petr Haničinec, jenom minimálně zaostávající za svými kolegy. Jedinečný charakterní souboj, jedinečný televizní film, jedineční herci a skutečně hluboké poselství. „Pokaždé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já...“ 95% (04.12.2020)

Výborná televizní inscenace stojící hlavně na výkonu Rudolfa Hrušinského a skvělé předloze. Ovšem co se mi na ní přirozeně líbilo nejvíce je to, co normální divák nemůže postřehnout. V mnoha filmech jsou šachy v různých situacích vloženy jako okrajová záležitost a proto se k ní také tak přistupuje. Na šachovnici stojí třeba 2 černí králové, ani jeden bílý a černý jedouce koněm z f6 na b3 hlásí s výtězným šlkebem mat. To se tady pochopitelně neděje. Nejenže hrají podle pravidel, ale pozice na stole je absolutně logická. Konečně někoho napadlo sehnat si k takovému projektu odborníka. A použití šachů jako boj mezi hrubou silou a intelektem? Inu málokdo ví, že ve stylu hry, který je zrovna v šachu v módě se zrcadlí současná světová politika a nejeden zápas o mistra světa měl podtext boje komunismu s kapitalismem, takže-proč ne? (27.01.2007)

Kráľovská hra je sfilmovaná podľa novely Stefana Zweiga Šachová novela.Keď ju Zweig dokončieval tak pod fašistickou diktatúrou hynulo jeho rodné Rakúsko.Do konca 2. svetovej vojny chýbali ešte 4 roky a on postupne dával život šachovému veľmajstrovi Juhoslávie Mirkovi Czentovicovi, človekovi, ktorý je síce šachový génius, ale je primitívom a nie je schopný iného citu, ako nenávisti. Proti nemu sa po vojne, na plavbe parníkom z New Yorku do Buenos Aires, na šachovom poli postaví Dr. Heinrich Kleibert, ktorý za druhej svetovej vojny bol 8 mesiacov väznený v samoväzbe zástupcom veliteľa gestape pre Viedeň SS Oberführer Hermanom Spitzom a tento pobyt vo väzení prežil len vďaka knihe rozborov šachových partii svetových šachistov.Na druhej strane bol Czentovic, ktorý bol priateľom gestapáka, ktorý vyšetroval Henricha na gestapu. Výzvu Czentovica, ktorý v tejto partii vidí ľahko zarobené doláre, Kleibert prijíma a v skutočnosti je to pre neho odplata za mučenie pri výsluchoch, ide o bitku na život a na smrť. Ako to všetko dopadne si môžete pozrieť v tomto vynikajúcom filme vo verzii z roku 1963 pod názvom Šach mat, alebo Hrušinského koncert v Královskej hre z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii Kráľovská hra z roku 1999. Ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. (03.04.2017)