Stepfordské paničky

Keďže som nevidel ten nový film s Nicole Kidman...tak som si aspoň chcel pozrieť tento originál...a nečakal som nič, a preto sa mi to celkom páčilo..hlavne tá myšlienka, je síce pravda, že už je na tom vidieť že je to z roku 1975...ale to nič nemení na tom..že to bol fajn film, pri ktorom som neľutoval strávený čas pri ňom... (10.06.2009)

tento komentář pojmu jako srovnání obou filmů, které jsem viděl nedlouho po sobě. I když motiv je u obou filmů stejný, tak každý působí jinak - starší, který se prý věrně drží knižní předloze, je spíš sociálně kritický a natočený jako thriller - naopak novější verze je prachsprostá ztřeštěná komedie. Každé zpracování má něco do sebe a záleží na tom, který žánr je Vám bližší. Přesto však původní verze je filmařsky propracovanější. K dalším jejím kladům přidávám herecké obsazení, scénář, docela velkou otevřenost (přirovnávám k době vzniku) a atmosféru - na druhou stranu už působí poněkud zastarale a děj někdy až moc pomalu plyne, kterému by pomohl střih aspoň o půl hodiny. Nová verze je téměř bez napětí, ale za to se asi víc zasmějete. A její konečná pointa, je dost změněna, což byl pro mě zápor. Duel tedy vyhrávají Stepfordské paničky ze sedmdesátéhopátého roku s čistými 3hvězdičkami a nová verze s Kidmanovou zůstává pozadu se silnějšími 2hvězdičkami. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

Velmi zajímavý filmový pomníček doby. Americké feministky v té době houfně veřejně pálily své podprsenky a emancipující se hrdinky tohoto filmu je zjevně spálily také. To zůstalo jedním z velkých kladů snímku. Autor knižní předlohy Ira Levin jasně tušil rizika, ke kterým emancipační hnutí povedou a pod jejich vlivem napsal svou antiutopii, (dnešní) svět, v němž emancipace rozbijí institut rodiny nahradil vizí městečka Stepford, v němž se muži potichu postarali o budoucnost svých rodinných krbů. Režisér Bryan Forbes svůj film významově posunul od literárního hororu k filmovému dramatu, v průběhu děje až mysterióznímu, který se mění v thriller a končí jako sci-fi, což je sice zajímavý žánrový mix, z dnešního pohledu už ale nic překvapivého, cenná je ovšem ona antiutopická vize, dnes začíná být čím dál jasnější, že Stepfordské paničky budou jednoho dne běžnou legitimní partnerskou alternativou, nechci-li říkat nutností. Přes 50 procent rozvedených manželství a přes milion osaměle žijících lidí v Česku je toho nejspíš důkazem... (02.11.2012)

Stejně jako film Rosemary's Baby je i tento film natočenej podle vynikající knižní předlohy Ira Levina. Obě knížky jsem četl dřív než jsem viděl filmovou podobu. V obou případech vyhrává knížní podoba nad tou filmovou. Ikdyž musím uznat, že film Rosemary's Baby se snad ani natočit líp nedal a i proto si ode mě vysloužil 5 hvězd. Ovšem tohle převedení Stepfordských paniček na plátno si zaslouží taky velké uznání. Oceňuji pomalu houstnoucí atmosféru přesně jako v knize. Obsazení Katharine Ross do hlavní role bylo taktéž dobrým tahem. I přeze všechno mé nadšení finální výsledek na 5 hvězd nevidím. Určitě je ale verze z roku 1975 lepší volbou než ta z roku 2004, kterou jsem jen těžko rozdejchával. A upřímně lituju toho, že se musel Ira Levin dožít takového zprznění své knihy. Pokud Paničky ze Stepfordu tak jedině tahle verze. (16.01.2018)

Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. (31.12.2011)