Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Klobouk dolů! Vyplodit takovou slátaninu, kde dialog je zároveň monologem a i ten připomíná slovní fotbal, co kašle na pravidla, a co víc, slova jsou mnohdy v přímém rozporu s činy - přitom jen jeden z aktérů má na výkyvy v komunikaci štempla, dlužno však dodat, že za ním ostatní nezaostávají a až do konce (předpokládám) bylo jen u nás schopno snímek zhlédnout až 177 diváků (mnohdy platících), tomu říkám sukces! Malá ukázka - lakujte braky, vyzdobte mraky, zvracejte straky, zmizte nevěřící, k tomu se pokojem prohání severák, sedí se na silnici, koupe se v šatech, svléká se po koupeli, a přesto je možné pochopit, o co tady kráčí, i když jsem koukala jako blázen... jo a ze Sophie Marceau prostě nelze spustit oči. (23.06.2014)

Láska na hrane, ak sa vôbec dá to, čo predvádza ústredné duo, ešte láskou nazvať. Ale, čo je to vlastne láska, no že? Sympatický je nestranný Zulawského postoj čoby scenáristu a režiséra v jednej osobe, ktorý sa rozhodol túto krajnú polohu iba reflektovať, stvárniť bez toho, aby sa k nej akokoľvek vyjadril. Napriek poetickému tónu neprikrášľuje, nejde v ústrety ani svojim hrdinom ani divákovi a je to práve vďaka tomu, nech už sú váš názor a pocity akékoľvek, pohlcujúce. Nemusíte im rozumieť, rukou ale nemávnete. (21.10.2013)

Dnešním dnem jsem objevil ( pro sebe ) nového režiséra, který mě začíná velmi zajímat. Mes nuits sont plus belles que vos jours je mým prvním Zulawskiho snímkem, jedním dechem však dodávám, určitě NÉ posledním. Lucas a Blanche, oba tak rozdílní, poznamenaní hlubokými šrámy a jizvy z minulosti, jejichž následky se táhnou napříč jejich životy a tíží je jako obrovské balvany spočínající na jejich bedrech. Přesto ( po náhodném setkání ) se do sebe zamilují, ale je již příliš pozdě... Tomuto snímku Andrzeje Zulawskiho jednoznačně vévodí herecké výkony ústředního hereckého dua Sophie Marceau, Jacques Dutronc. Je neuvěřitelné, co se Zulawskimu daří z herců dostat. Tohle je skutečné herectví jdoucí až na samou dřeň. Zejména S. Marceau mi tímto výkonem vytřela zrak. Při pohledu na její trpící Blanche člověka srdce bolí. Zkuste někdo říct něco ve stylu : že tato okouzlující herečka, co ji bylo dáno na kráse, ji bylo následně ubráno na hereckém umění. Osobně si to s vámi ( ve světle tohoto výkonu ) půjdu vyřídit. Samozřejmě, čistě pěstní souboj, jsme chlapi ne :o) Tento snímek, to je mj. obžaloba konzumního způsobu života, podaná vskutku sugestivním způsobem. Víc psát nebudu, to je zbytečné plýtvání slov, ostatně podívejte se sami a udělejte si náslědně úsudek každý z vás. Tento snímek za to rozhodně stojí. p.s. málem bych zapomněl na působivou kameru ( zejména kameramanův smysl pro DETAIL ) 89% (29.11.2010)

Lingvistika, sémiotika, jazykové hry. Dialogy ve verších, bez dřívějších Zulawského obligatorií - střídmá kamera, nikterak hluboké to nechce být, přesto spousta intelektuálních citací, celek upomene rekvizitami na Shining, stylem spíš Jeunet, motivicky Hanussen. Přehnaný intelektualismus ne, špetka neokoukané. Je nutné ztratit slova, abychom se mohli vrtátit k nevinnosti? Šmoulím překladateli dialogů. Dojat Atlantiquem... **** a 1/2. (27.12.2010)

Varování!!! Už po zhlédnutí půlky filmu si budete připadat jako by vás někdo praštil po hlavě nebo jste utekli z blázince. Najednou vše, co jsem dělala, jsem vlastně nevěděla, proč dělám a že to dělám a jestli se to tak má dělat. Šla jsem se umýt a vůbec jsem nevnímala, že už teče voda a pak že už jsem dávno v pyžamu a sedím u druhé půlky tohoto chaosu. Jako by moje tělo jelo na manuál a mysl tam vůbec nebyla. Takže pokud si chcete zkusit být sjetí, aniž byste se museli skutečně něčím sjet, tak tohle doporučuju. Udělá vám to v hlavě pořádný guláš. Postupně vám pak začně docházet, že nejste blázen, ale za to všichni ve filmu ano... každý si to tam rozdává s každým, pak se tam objeví sluha trspaslík s fretkou, koupou se oblečení, vyvlíkají se až po koupeli... Byla jsem z toho totálně mimo, ale dodívat jsem se na to musela. Nějakým kouzlem to člověka táhlo, aby sledoval dál a dočkal se toho krásného konce... za to vyústění a úžasnou Sophie Marceau jsou ty 2*. Já to prostě nepobrala, ale jako když tam naplantali něco o tom, že trpaslíkovi je to jedno, že má čas, protože je už dva dny po smrti, tak co byste ode mě čekali? Na druhou stranu to ale doporučuju... ono to fakt bylo tak divné a nepochopitelné, až to mělo něco do sebe a říkám si, ať si láme hlavu taky někdo jiný, ne? Tohle je prostě dada, výstřední dada. (14.08.2014)