Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Hra se slovy na pozadí intenzivní romance. Mindfuck, který drží pohromadě zejména díky ústřední herecké dvojici, respektive díky Sophie Marceau, která by svým charismatem utáhla i dokument o petangu. To, že byla autorka stejnojmenné knižní předlohy po zhlédnutí zděšená a nechala své jméno vyškrtnout z titulků, považuju za pomatení smyslů. Kult. (28.09.2014)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)

Že nepůjde o nějakou klasickou romanci, jsem pochopil asi po deseti minutách, po třiceti jsem věděl, že půjde o netradiční zážitek. Úžasná hra se slovy, náročná pro tvůrce titulků i pro samotného diváka, ať už frankofila či nikoli. Nejsem žádný odborník ani kritik, ale připadalo mi to částečně surrealistické, kapku futuristické a mnohdy jako střižené z absurdního dramatu. Ať žije Ionesco, krásná kamera, příjemná hudba a polští režiséři točící s francouzskými herci! (24.07.2011)

Klobouk dolů! Vyplodit takovou slátaninu, kde dialog je zároveň monologem a i ten připomíná slovní fotbal, co kašle na pravidla, a co víc, slova jsou mnohdy v přímém rozporu s činy - přitom jen jeden z aktérů má na výkyvy v komunikaci štempla, dlužno však dodat, že za ním ostatní nezaostávají a až do konce (předpokládám) bylo jen u nás schopno snímek zhlédnout až 177 diváků (mnohdy platících), tomu říkám sukces! Malá ukázka - lakujte braky, vyzdobte mraky, zvracejte straky, zmizte nevěřící, k tomu se pokojem prohání severák, sedí se na silnici, koupe se v šatech, svléká se po koupeli, a přesto je možné pochopit, o co tady kráčí, i když jsem koukala jako blázen... jo a ze Sophie Marceau prostě nelze spustit oči. (23.06.2014)

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)