Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Dnešním dnem jsem objevil ( pro sebe ) nového režiséra, který mě začíná velmi zajímat. Mes nuits sont plus belles que vos jours je mým prvním Zulawskiho snímkem, jedním dechem však dodávám, určitě NÉ posledním. Lucas a Blanche, oba tak rozdílní, poznamenaní hlubokými šrámy a jizvy z minulosti, jejichž následky se táhnou napříč jejich životy a tíží je jako obrovské balvany spočínající na jejich bedrech. Přesto ( po náhodném setkání ) se do sebe zamilují, ale je již příliš pozdě... Tomuto snímku Andrzeje Zulawskiho jednoznačně vévodí herecké výkony ústředního hereckého dua Sophie Marceau, Jacques Dutronc. Je neuvěřitelné, co se Zulawskimu daří z herců dostat. Tohle je skutečné herectví jdoucí až na samou dřeň. Zejména S. Marceau mi tímto výkonem vytřela zrak. Při pohledu na její trpící Blanche člověka srdce bolí. Zkuste někdo říct něco ve stylu : že tato okouzlující herečka, co ji bylo dáno na kráse, ji bylo následně ubráno na hereckém umění. Osobně si to s vámi ( ve světle tohoto výkonu ) půjdu vyřídit. Samozřejmě, čistě pěstní souboj, jsme chlapi ne :o) Tento snímek, to je mj. obžaloba konzumního způsobu života, podaná vskutku sugestivním způsobem. Víc psát nebudu, to je zbytečné plýtvání slov, ostatně podívejte se sami a udělejte si náslědně úsudek každý z vás. Tento snímek za to rozhodně stojí. p.s. málem bych zapomněl na působivou kameru ( zejména kameramanův smysl pro DETAIL ) 89% (29.11.2010)

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)

Že nepůjde o nějakou klasickou romanci, jsem pochopil asi po deseti minutách, po třiceti jsem věděl, že půjde o netradiční zážitek. Úžasná hra se slovy, náročná pro tvůrce titulků i pro samotného diváka, ať už frankofila či nikoli. Nejsem žádný odborník ani kritik, ale připadalo mi to částečně surrealistické, kapku futuristické a mnohdy jako střižené z absurdního dramatu. Ať žije Ionesco, krásná kamera, příjemná hudba a polští režiséři točící s francouzskými herci! (24.07.2011)

Absurdná dráma, surreálno, originalita a nezmyselné a alogické dialógy. Ľúbostný, neobyčajne spracovaný príbeh. Zvodná a vždy atraktívna Sophia ktorá ale v tomto diele je hypersenzitívná, kapriciózná a neustále trúchliaca. Okrem svojej žiarivej krásy predviedla aj eklatantný herecký výkon. Na druhej strane smrteľné chorý Dutronc ktorý ju skvele doplnil. Symptomatické scény pre Zulawske teda vášnivé milovanie, neodetých hlavných protagonistov nemôže chýbať Hudba vo filme je menej výrazná a nevtieravá. Najlepšie momenty filmu sú lascívne vystúpenia alebo pitoreskné, bizarné postavy( lilipután). Zulawského jednoznačne najlepší počin. (08.07.2012)

Varování!!! Už po zhlédnutí půlky filmu si budete připadat jako by vás někdo praštil po hlavě nebo jste utekli z blázince. Najednou vše, co jsem dělala, jsem vlastně nevěděla, proč dělám a že to dělám a jestli se to tak má dělat. Šla jsem se umýt a vůbec jsem nevnímala, že už teče voda a pak že už jsem dávno v pyžamu a sedím u druhé půlky tohoto chaosu. Jako by moje tělo jelo na manuál a mysl tam vůbec nebyla. Takže pokud si chcete zkusit být sjetí, aniž byste se museli skutečně něčím sjet, tak tohle doporučuju. Udělá vám to v hlavě pořádný guláš. Postupně vám pak začně docházet, že nejste blázen, ale za to všichni ve filmu ano... každý si to tam rozdává s každým, pak se tam objeví sluha trspaslík s fretkou, koupou se oblečení, vyvlíkají se až po koupeli... Byla jsem z toho totálně mimo, ale dodívat jsem se na to musela. Nějakým kouzlem to člověka táhlo, aby sledoval dál a dočkal se toho krásného konce... za to vyústění a úžasnou Sophie Marceau jsou ty 2*. Já to prostě nepobrala, ale jako když tam naplantali něco o tom, že trpaslíkovi je to jedno, že má čas, protože je už dva dny po smrti, tak co byste ode mě čekali? Na druhou stranu to ale doporučuju... ono to fakt bylo tak divné a nepochopitelné, až to mělo něco do sebe a říkám si, ať si láme hlavu taky někdo jiný, ne? Tohle je prostě dada, výstřední dada. (14.08.2014)