Světlo z ohně

Mateřský cit přenáší hory, nadzvedává náklaďáky, či v cajdáku, při kterém jsem natolik zvlhčil kapesník, že vyždímáním zavlažil dvě vzrostlé difenbachie v obývacím pokoji, mění sličnou S.Marceau ve švýcarský ledoborec.. Vše není tolik prvoplánové a načančané jako u Červené mindy Pilcherové na našich komerčních stanicích, nicméně každý další dějový posun krásně odhadnete a autor vede příběh přesně v těch intencích, které chtějí diváci vidět. A to je pro pokojové rostliny jenom dobře.. (27.08.2010)

Melancholická atmosféra, která se táhne celým filmem jako mlžný opar za rozbřesku, stahuje náladu diváka k trudomyslným výhledům, je chladná a odtažitá. Nebesa jsou neustále ztěžklá, krajina zimničně ponurá a teplo uvnitř honosné usedlosti je snad jen v záři krbových ohňů. To nahrává umělé historce, dávající celkový rámec a název filmu, tedy že v záři ohně, když pohasnou lampy, zastavuje se čas a každý může dělat co se mu líbí, protože jak se lampy opět rozzáří, vše je zapomenuto, jako by se nestalo... Atmosféra se mi hodně líbila, krása Sophie Marceauové je trvalá, stejně jako herecký talent, Stephen Dillane představuje pro příběh přesně to co si žádá, ale snaha režiséra a scénáristy v jedné osobě o prokreslené pojetí v nejlepší dickensovské tradici naráží v potřebě zjednodušení do formy dívčího románu. II Scénář: William Nicholson. Hudba: Christopher Gunning. 60% (24.11.2009)

Nádherný příběh, nečekal jsem, že mě tolik zasáhne. Film plný něhy a citů. Škoda, že Nicholson nedokázal přidat ještě něco navíc. Je škoda, že film byl tak krátký, mohl ho přeci jenom více dokreslit, do větší hloubky popsat charakter a city postav. Člověk má pocit, že si režisér hrál pouze s umučenou tváří Sophie Marceau. Přesto jsem na konci získal pocit lehkosti, smutku i radosti. Nicholson je jedním z nejlepších scénáristů Hollywoodu, přesto mě udivuje, že volnou ruku nevyužil v plné míře. (23.11.2009)

První film Williama Nicholsona, který se do té doby věnoval převážně scénářům. Je to další film z 19. století, který vypovídá o postavení žen ve společnosti (nedávno shlédnuté třeba Jana Eyrová, Věk nevinnosti, Malé ženy, Rozum a cit aj.) Chudá žena se musí vzdát své dcery, aby ji vzápětí objevila a stala se její vychovatelkou. Sophie Marceau krásná a nesmírně sympatická, navíc skvělá herečka, a její Elisabeth Laurierová která, jak už to tak v podobných dílech bývá, je pokroková a snaží se připravit svou dceru na nepříliš krásnou budoucnost, která ji čeká. V lecčems mi to připomíná Divotvůrkyni. (21.08.2023)

Na film jsem narazila úplnou náhodou a od prvních okamžiků si mě připoutal a to jsem nevěděla nic než stručnou synopsi. A právě to, že jsem nevěděla, co čekat, bylo to nejlepší... teda jsem pořád čekala, jak to dopadne špatně. Strašně se mi líbilo to "studené" zpracování, "firelight" s tím krásně kontrastovalo. (19.09.2010)