Jugend ohne Jugend
Režie:
Francis Ford CoppolaScénář:
Francis Ford CoppolaHudba:
Osvaldo GolijovHrají:
Tim Roth, Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara, André Hennicke, Marcel Iureș, Anamaria Marinca, Zoltan Butuc, Oana Pellea, Dragoș Bucur, Matt Damon, Gelu Nitu (více)Obsahy(1)
Plachý profesor lingvistiky Dominic (Tim Roth) sa v dobe pred druhou svetovou vojnou dostane k prevratnej teórie a zázračne objaví tajomstvo života. Dominicove fyzické zotavenie je spojené aj s rozvojom vysokého intelektu a vďaka tomu začne priťahovať pozornosť vedcov. Okolnosti s týmto spojené ho donútia k úteku, počas ktorého sa znova stretne so svojou bývalou láskou Laurou. Práce na dokončení jeho výskumu začínajú ohrozovať Laurin život. Dominic je donútený si vybrať medzi jeho životnou prácou a veľkou láskou svojho života. (jojoping)
(více)Videa (3)
Recenze (43)
Francis Ford Coppola zkouší štěstí s filmem, který je natolik komplikovaný, naivní a přestylizovaný, že ho hodně diváků musí odstřelit po prvních minutách. Problematika druhých životů, iluze, myšlenek, fantazie, převtělování, trocha druhé světové války a nacistů. To vše lze nalézt v jednom snímku o muži, do kterého udeří blesk, který mu daruje novou možnost, jak naložit se svým prázdným a půl zapomenutým životem. Stylizace je na maximální obrátky a já za ni děkuji, protože se na ni velmi příjemně kouká. Stejně jako na Tima Rotha, který předvádí své kvality jak může. Tady problém určitě není, ale bude v čitelnosti díla a celkového vyznění, které není jednoznačné ani dobře čitelné. Možná je to senilita, jak píší někteří, možná je to hlubší myšlenka obalená zlatě zbarvenou bavlnou. Možná jen nepodařený pokus, který skončil na půl cesty k cíli. ()
Francis Ford Coppola servíruje těžce komplexní a provázaný snímek který zaujme nejen svoji neomylnou vizuální stylizací ale i poměrně velkou složitostí příběhu, jenž vyžaduje několikeré shlédnutí k úplnému pochopení. Pro některé nepochopitelný film, pro mě známka, že si to chci pustit ještě minimálně jednou. ()
Poznáte príbeh o Faustovi? Starý vedec na sklonku svojho života nieje spokojný s výsledkami svojej práce, pretože ničoho nedosiahol. Uzavrie preto pakt s diablom, Mefistofelom, ktorý ho znovu omladí. YWY vychádza z tohoto príbehu a obohacuje ho o mnoho nových prvkov. Chýba postava Mefistofela a celá udalosť je nám predkladaná ako reálna (Dominica trafí blesk následkom čoho jeho mozog prestane starnúť a vráti sa akoby späť proti starnutiu, rovnako ako jeho telo). Súčasne však môžeme celý príbeh po vzore Mulholland Dr. (z ktorého sa postupne stáva paradigma určitého spôsobu "čítania" iracionálneho deja), teda že takmer celý film je freudovský "túžobný" sen (starec sníva o dokončení svojej životnej práce a znovuzískaní stratenej lásky). Takýto výklad je však v závere zneistený použitím -pre diváka- skutočných prvkov (starec sa "prebudí" späť v roku 1938 ale spomína si na vojnu a pristátie človeka na Mesiaci). Jednu udalosť je teda možné interpretovať niekoľkými "modusmi čítania", ktoré sú namierené proti sebe a zrážajú sa a žiaden nieje definitívny. V "reálnom" príbehu je vedľajším efektom zásahu blesku schizofrénia. Tento dvojník, tento zlý našepkávač však môže byť aj skutočným snívajúcim Dominicom, pričom hádam nemusím vysvetľovať že spáč je vo svojom sne Bohom, že snový svet si môže prispôsobovať svojím túžbam, meniť podľa svojej vôle (svoju "reálnosťô dokáže mladému Dominicovi vytvorením niekoľkých ruží). "Mladý", "snový" Dominic sa však tomuto dvojníkovi nakoniec vzoprie, rozbije svoj odraz v zrkadle a sen sa končí. Dvojník však môže byť zároveň oným strateným Mefistofelom, cynickým a nehumánnym bohom, ktorý núti Dominica dokončiť svoje dielo aj napriek tomu že tým zraňuje Lauru (ktorá sa po podobnom incidente ako Dominic stane médiom posadnutým stále prehistorickejšími bytosťami). Človek sa teda vzoprie svojmu Bohovi. Ach jak hlboké a pretekajúce symbolmi! Trocha pripomína Joyceov román Finnegans Wake , kde jedna veta môže mať desať významov (Dominic číta FW pri svojom úteku pred nacistami) Časovej relatívnosti a slučkovitosti zodpovedá aj štýľ, ktorý je síce retro, ale retro natočené digitálnou kamerou. Celý tento komplikovaný naratív je podriadený jedinému účelu, a to kladeniu filozoficko-náboženských otázok. YWY je výnimočný, podmanivý film, ale rozhodne nie pre každého. Z filmárskeho hľadiska si zaslúži absolutórium, pretože taká krásna kamera, plne využívajúca širokouhlý formát, sa len tak nevidí. ()
Mircae Eliade, autor literárnej predlohy Youth Without Youth patril medzi významných filozofov 20.storočia (aj keď sa do osnov pre stredné školy nedostal-miesto mu zabrali nemeckí a francúzski filozofi zaradení do medzivojnovej filozofie). Náboženstvo, jazyk, čas, teória večného návratu (archetypy a ich opakovanie), priestor a čas; snaha dosiahnuť poznanie o počiatku, duchovné "cestovanie v čase"..Hoci som Youth Without Youth zatiaľ nečítala, priznávam nesmiernu chuť, a to práve vďaka Coppolovmu filmu. Žiaľ, tentokrát to nie je práve kompliment jeho režijnému počinu. Myslím, že toho bolo jednoducho príliš veľa a filmu nestačili sily. Trvalo mu príliš dlho, kým si podopĺňal všetky potrebné východiská, veľa toho nechal na slová a bol trochu zmätočný. /// Prosím, prihláste sa, kto ste mali pocit, že štýl sa nechal viesť tak trochu Jarmanom - Wittgensteinom (uvítam aj ďalšie tiky ;-) ) a ešte niečím (fakt si teraz nespomeniem), čo ale v konečnom dôsledku nepomohlo a film zostal nerozhodným hybridom na pol ceste k niečomu (buďto úvahe, alebo rozprávaniu, alebo aspoň rozprávaniu s úvahou). /// ()
Galerie (41)
Zajímavosti (9)
- Natočeno podle povídky rumunského religionisty Mircei Eliada. Česky vyšla pod názvem „Nemladá mladost“ ve sborníku „Tajemství doktora Honigbergera“ (1990). (Jolinar)
Mládí bez mládí je sice s velkou pravděpodobností niterným filmem Francise Forda Coppoly, ale co je to platné? Coppola je výjimečným vypravěčem, ale není psychologem, ani filozofem a nepovažuji ho ani za umělce. Mládí bez mládí se jeví ve svém celku spíše jako úlitba moderním životním trendům, aktuálnímu společenskému vkusu, západní fascinaci východním náboženstvím a mysticismem a jako potřeba sdělit moudrost vlastních zkušeností a pocitů. Mircea Eliade byl religionista, literát, erotoman a fašista. Snad lze pro něj použít i termín filozof, byť bylo jeho myslitelské období pod věčným a vděčným vlivem Friedricha Nietzscheho, který zase vycházel z Arthura Schopenhauera. A tak nepřekvapí dualismus a reinkarnace. Svět jako představa, svět jako vůle, podstata člověka nezávisí na myšlení, svět je alogický, láska je iluze k rozmnožování, nekonečná vůle naráží na omezené naplnění, bolest je skutečnou realitou života, slast a štěstí jsou negativním stavem bytí bez přítomnosti bolesti, umění je estetickou útěchou života, niterné popření vůle je etickým vykoupením světa, život ve lži po smrti Boha, velikost řeckého duchu, zprofanovaný pojem nadčlověk, titanismus a zakořeněné morální rozpory. Neznám literární předlohu Mládí bez mládí a nedokáži posoudit, zda Coppola správně pochopil posvátnost, chaos a kosmos, či jen udělal ústupky tendencím a západním myšlenkovým principům postoje k východní mystice ducha. Knihu Mýtus o věčném návratu od Mircea Eliadeho lze ovšem k hloubavému čtení doporučit! A nejen ji. Hlavní postavou Coppolova uhranutí mysli vznešeností filozofie a východním mysticismem je Dominic Matei (velmi zajímavý Tim Roth), rumunský profesor lingvistiky. Pohrává se s časem, využívají se protiklady a kontrasty, zajímá se o dualismus i dvojznačnost, zkoumá lidskou duši i její věčný zápas s tělesností, pozorují se zářezy do prostoru, mění se pozice, hemží se s podstatou a hledají se nové prostory k pochopení i uchopení. Láska je potřebou i obětí, bolest je inspirací, uspokojení je slabostí i nejpřirozenějším postojem. V Coppolových rukách režiséra je kladen důraz na efektivní formu vyprávění a je nadřazena duchu i metafyzické podstatě. Hlavní ženskou postavou je Laura alias Veronica alias Rupini (zajímavá Alexandra Maria Lara), Dominicova životní láska i prostředek jeho životního bádání. Je milována i zneužívána, je živoucí bytostí i nástrojem k transcendentální zkušenosti a poznání posvátna a dotyku kosmogonie. K výraznějším postavám patří profesor Roman Stanciulescu (sympatický Bruno Ganz), Dominicův lékařský dozor při jeho zotavování i jeho transformaci k vyššímu stupni vědění a myšlení. Z dalších rolí: věrný nacista, Hitlerův pohůnek a lékařsko-vědecký experimentátor, hledající vyšší formu lidského bytí Josef Rudolf (André Hennicke), místopředseda fašistického římského orientální institutu profesor Giuseppe Tucci (Marcel Iureș), indický učenec a svatý muž (Adrian Pintea), snová nejistota a ženský šarm pokoje číslo šest (Alexandra Pirici), americký reportér časopisu Life Ted Jones (Matt Damon), přívětivá a ochotná hotelová recepční (Anamaria Marinca), či překvapený švýcarský policista (Gelu Nitu). Mládí bez mládí je spíše jen filozofickým mámením, zneužívá střet mysticismu s nacistickým peklem a láska je pouze okrajovým motivem. U komentářů nejvyššího hodnocení zarazí sdělení o nepochopení viděného, nechť žije Coppola ze slávy! Coppolova filmová cesta filozofií se vydařila jen na půl, je zdeformována spotřebním stereotypem západní kultury. Coppola je zkušeně efektním vypravěčem, ale není žádným myslitelem a ani jeho nekonečně intimní touha po mládí ve vlastním stáří výsledný dojem nezachrání. () (méně) (více)