Youth Without Youth

Tak na tenhle film jsem se fakt tesil a Coppola nezklamal. Pribeh je totiz hodne originalni a celkem mysteriozni a chytne od prvni do posledni minuty, skoro furt se deje neco zajimavyho a clovek je zvedavej, co pride dal. Bohuzel ruku v ruce s tim de fakt, ze se tvurci nejak nemohli rozhodnout, o cem ze to vlastne toci, prislo mi, ze film skakal mezi dvema az trema ruznejma liniema, obcas to je celkem nepochopitelny a konec je pekne blbej. Nejen, ze po da se rict celozivotnim snazeni by si hlavni hrdina zaslouzil lepsi konec, ale zaroven by to chtelo konec, kterej by dal celymu tomuhle filmu nejakej vetsi smysl. Jinak Tim Roth je fakt perfektni, jeho starnuti je udelany presvedcive, ale jinak celej film pusobi trosku levnejsim dojmem. Cistejch 5* to sice neni, ale jelikoz me film fakt celou dobu stoprocentne zaujal a taky kdyz vidim to mizerny hodnoceni tady, tak tech 5* dam. (13.06.2008)

Poznáte príbeh o Faustovi? Starý vedec na sklonku svojho života nieje spokojný s výsledkami svojej práce, pretože ničoho nedosiahol. Uzavrie preto pakt s diablom, Mefistofelom, ktorý ho znovu omladí. YWY vychádza z tohoto príbehu a obohacuje ho o mnoho nových prvkov. Chýba postava Mefistofela a celá udalosť je nám predkladaná ako reálna (Dominica trafí blesk následkom čoho jeho mozog prestane starnúť a vráti sa akoby späť proti starnutiu, rovnako ako jeho telo). Súčasne však môžeme celý príbeh po vzore Mulholland Dr. (z ktorého sa postupne stáva paradigma určitého spôsobu "čítania" iracionálneho deja), teda že takmer celý film je freudovský "túžobný" sen (starec sníva o dokončení svojej životnej práce a znovuzískaní stratenej lásky). Takýto výklad je však v závere zneistený použitím -pre diváka- skutočných prvkov (starec sa "prebudí" späť v roku 1938 ale spomína si na vojnu a pristátie človeka na Mesiaci). Jednu udalosť je teda možné interpretovať niekoľkými "modusmi čítania", ktoré sú namierené proti sebe a zrážajú sa a žiaden nieje definitívny. V "reálnom" príbehu je vedľajším efektom zásahu blesku schizofrénia. Tento dvojník, tento zlý našepkávač však môže byť aj skutočným snívajúcim Dominicom, pričom hádam nemusím vysvetľovať že spáč je vo svojom sne Bohom, že snový svet si môže prispôsobovať svojím túžbam, meniť podľa svojej vôle (svoju "reálnosťô dokáže mladému Dominicovi vytvorením niekoľkých ruží). "Mladý", "snový" Dominic sa však tomuto dvojníkovi nakoniec vzoprie, rozbije svoj odraz v zrkadle a sen sa končí. Dvojník však môže byť zároveň oným strateným Mefistofelom, cynickým a nehumánnym bohom, ktorý núti Dominica dokončiť svoje dielo aj napriek tomu že tým zraňuje Lauru (ktorá sa po podobnom incidente ako Dominic stane médiom posadnutým stále prehistorickejšími bytosťami). Človek sa teda vzoprie svojmu Bohovi. Ach jak hlboké a pretekajúce symbolmi! Trocha pripomína Joyceov román Finnegans Wake , kde jedna veta môže mať desať významov (Dominic číta FW pri svojom úteku pred nacistami) Časovej relatívnosti a slučkovitosti zodpovedá aj štýľ, ktorý je síce retro, ale retro natočené digitálnou kamerou. Celý tento komplikovaný naratív je podriadený jedinému účelu, a to kladeniu filozoficko-náboženských otázok. YWY je výnimočný, podmanivý film, ale rozhodne nie pre každého. Z filmárskeho hľadiska si zaslúži absolutórium, pretože taká krásna kamera, plne využívajúca širokouhlý formát, sa len tak nevidí. (22.07.2008)

Slabší 4*. Podle negativních ohlasů jsem čekal, s prominutím, sračku, ale mě se film celkem zalíbil a Coppola to zvládnul.. Začátek je trochu podivný a zamotaný a pointa se hodně skrývá, ale snímek má svou myšlenku a dokáže zaujmout, ať už jde o rovinu filosofickou, metaforickou či jednoduše romantickou. (02.09.2009)

Francis Ford Coppola zkouší štěstí s filmem, který je natolik komplikovaný, naivní a přestylizovaný, že ho hodně diváků musí odstřelit po prvních minutách. Problematika druhých životů, iluze, myšlenek, fantazie, převtělování, trocha druhé světové války a nacistů. To vše lze nalézt v jednom snímku o muži, do kterého udeří blesk, který mu daruje novou možnost, jak naložit se svým prázdným a půl zapomenutým životem. Stylizace je na maximální obrátky a já za ni děkuji, protože se na ni velmi příjemně kouká. Stejně jako na Tima Rotha, který předvádí své kvality jak může. Tady problém určitě není, ale bude v čitelnosti díla a celkového vyznění, které není jednoznačné ani dobře čitelné. Možná je to senilita, jak píší někteří, možná je to hlubší myšlenka obalená zlatě zbarvenou bavlnou. Možná jen nepodařený pokus, který skončil na půl cesty k cíli. (09.08.2008)

Coppola je zpátky, ale prakticky nic nepředved, i když je vidět, že se hodně snažil natočit něco víc, něco, co by každýmu vyrazilo dech, něco co bude originální a zajímavý, prostě nějakou filmařskou bombu, ale nakonec to spíš působí hodně nepochopitelně, kdy se každou chvilku zdá, že se film přetočí úplně do jiný doby, někdy do jinýho příběhu, moc to nenavazuje a Coppola má dost velkej problém s vysvětlováním, jak se věci vůbec udály, co se stalo, všechno to nechává takový nedotažený a tim se do toho člověk ještě víc zamotává, přišlo mi to neucelený a na konci sem vlastně vůbec nevěděl, co si o tom mam myslet a co se tam vlastně událo zásadního. Nevim no, sice sem z toho měl po filmařský stránce dobrej pocit, ale moc mě to nezaujalo, i když příběh se zdál hodně zajímavej a originální a Tim Roth je výbornej (05.07.2008)