Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)

Efektní, působivý a vizuálně velmi silné politické akční drama, eurocrimi, poliziesco - všemi těmito termíny by se dal označit tento brilantní kousek od režiséra kritika, který byl v tomto žánru v 70. letech v Itálii jako doma ("Den sovy", "La moglie pi? bella", "Vyšetřování skončilo - zapomeňte", "Proč je zabit soudce", "Mám strach" atd). Výstižně to napsal Lima, film "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". Jak to tady za socíku na tehdejší lidi zapůsobilo, to bych chtěl vidět. Mafie, organizovaná kriminalita, s tím související korupce zasahující až do těch nejvyšších státních míst, neschopnost justice, šedá zóna mezi zkažeností a spravedlností, ohavné a surové zločiny, filozofické debaty neberoucí konce. Ani nevadí, že film není tak akční, jednotlivá akce krásně splyne s trochu komplikovaným, ale jinak velmi vzrušujícím příběhem a je jím tu de facto vyžadována. Ani nevadí, že tu nejsou pro tento žánr mnohé tak typické vykořisťovatelské elementy známé třeba z Di Leových nebo Lenzových filmů (ve srovnání je tento film s těmi dvěma příjemným protipólem, film, u kterého musíte přece jen trochu víc myslet). Prioritní zde je, že je tu vybudován téměř neporazitelný zkažený a zvrácený systém, proti kterému nelze skoro vůbec žádnými dostupnými prostředky bojovat. Obsazení je vynikající. Výtečný Martin Balsam jako frustrovaný policejní inspektor, spíše pragmatického myšlení, který využívá sporných prostředků ve zkoušce v boji s mafií. Naopak mladý Franco Nero (prokurátor), plný ideálů a důkladně profesionální, musí vážit své vlastní svědomí v boji za spravedlnost, aby ochránil svou mravní bezúhonnost. Doporučeno, ve své kategorii jde o mistrovsky ztvárněný a profesionálně natočený film s naprosto úchvatnými hereckými výkony ve dvou hlavních rolích!!! (26.10.2010)

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)

Štátna moc je len prevodovou slúžkou mafiánskych záujmov. Mafie zbrojárov, developerov, bankárov, kapitánov priemyslu a podvodnícko obchodnícky vychcaných finančných žralokov. Tí určujú trendy aj legislatívu. Ak na to niekto dôraznejšie a hlavne konkrétne upozorní, môže sa ísť pásť na biedne pastviny periférie. S rizikom, že ani k tej pastve nemusí dôjsť živý. Damiano Damiani na prerastenie mafie políciou, súdmi a štátnym aparátom dôrazne upozornil už začiatkom 70. rokov, no veľa sa nezmenilo. Aktuálne a výstižné posolstvo. Rovnako dnes, tak ako v dobe vzniku. (27.02.2021)

Zvláštně nedějový, přesto působivý a emocionální příběh, kdy místo aby spolu stáli proti všudypřítomné mafii, stojí komisař a prokurátor proti sobě. Prokurátor má stále naivní představy o právu a o všemocnosti zákona, zatímco stárnoucí komisař už ví své. Proti mafii jsou ale stejně bezmocní... I proto, že lidé mlčí a raději se nechají odírat, vydírat a zabíjet, než by svědčili (a riskovali tak vlastně zase život). Syrové podání prostředí svědčí o tom, že Damiani dobře věděl, o čem točí. (06.10.2010)