Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (407)
Rozhodně lepší než Clintův pohled na americkou stranu. Tady se to totiž Clint věnoval hlavně bitvě samotné, než nějakým osudům vojáků v Americe. Celý to tak působí daleko uceleněji a divák se taky daleko více zžije s postavama. Po tomhle filmu bych skoro více fandil Japoncům, protože u těch v tomto dvojfilmu aspoň člověk zná motivaci. A navíc herci hrajou fakt úžasně v čele s Kenem Watanabem. Na Eastwoodovi nejlepší snímky to ale pořád hodně ztrácí. ()
Dopisy z Iwo Jimy sú pekný film. Japonský pohľad na incident je temnejší, vyzretejší a meditatívnejší než americké Zástavy našich otcov. A hlavne na rozdieľ od nich vnútorne funguje. Veľkolepé akčné scény sú o to pôsobivejšie, že ich je minimum a väčšinou ich sledujeme iba z diaľky, vďaka čomu si film udržiava silne komorný charakter. Sentiment a polopatickosť sú vkusne vyvážené s krásnym vizuálom a minimalizmom hudby Clinta Eastwooda, ktorej dominuje krehký klavírny motív. Poteší tiež náklonnosť tvorcov k Japoncom a v kontraste k tomu v niektorých scénach naopak opovrhovanie americkými vojakmi. Škoda, že rozorvané Zástavy sú natoľko nedôstojným súrodencom Dopisov a toto ambicíozne filmové duo zrážajú na úroveň narýchlo vykvaseného front runnera oscarového ceremoniálu. Dať si s dielom viac práce, mohlo sa zapísať do dejín. ()
Ostrov Iwo Jima - pustý, bez vody, zamořený otravným hmyzem a zužovaný nesnesitelným dusnem. A přesto je strategickým klíčem k Pacifiku... Nevědět, o Dopisech zhola nic, tak bych ani na vteřinu neváhal, že je natočil Kurosawa. Vše od obrazové kompozice či uvedení a opuštění děje skrze vedlejší postavy, až po celkové vyznění - to vše je prostě jeho rukopis. Clint Eastwood natočil vynikající snímek o nesmyslnosti války a úctě k nepříteli. Přesto, že v tomto filmu o bitevní scény nejde ani nejmenším, tak jich tu několik je a jsou bez debat výtečné. Nečekejte ovšem druhého Vojína Ryana. Zde jde o podstatně komornější zážitek. Ken Watanabe hraje svou roli "mifunovských" proporcí znamenitě. Být Dopisy z Iwo Jimy v první půli kratší, tak jim snad ani není co vytýkat. ()
The real heroes are the ones left on the island. Stanley Kubrick se dlouhou dobu připravoval na svůj velký film o holocaustu, ale nakonec mu vítr z plachet uzmul mladší kolega s oscarovým Schindlerovým seznamem, o kterém britský mistr prohlásil, že nevypráví o miliónech mrtvých, ale o těch pár stovkách, které to nakonec přežily. Kubrick by z Dopisů z Iwo Jimy měl jistě radost (a nejenom díky kubricovskému záběru postupného vzdalování se od postavy a její vyhranění z prostoru), nevypráví totiž o těch pár přeživších, ale o těch spoustách mrtvých._____ A nabízí po čas filmu tolik emociálních vrcholů, které jsou z koncepčního hlediska tak famozně zvládnuté, že jsem nevěděl, jestli si vychutnávat dokonalý audiovizuální zážitek (ten Oscar za střih zvukových efektů je opravdu zasloužený), nebo žasnout nad tím, jak úchvatná anti-teze k Spielbergově Zachraňte vojína Ryana to je. _____ Stejně jako Vlajky našich otců, které jsou odvážným vypravěčským experimentem, byly oduševnělou nápodobou starších válečných filmů v čele s těmi Raola Walshe, Dopisy z Iwo Jimy vypadají jako válečný snímek Akiry Kurosawy či Jasudžira Ozua. Odpovídá tomu i výstavba celého díla, staromódně pojaté flashbacky (najezd na tvář a následný odjezd po skončení flashbacku) a hlavně držení se a občasná kritika kodexu cti, který nedovoluje některým jedincům nařknout film z přílišného tlačení na pilu (ano, Tomášku, mluvím k Tobě :-))._____ A ta 5. hvězdička je za až literární způsob narace, výjevy na hraně, které nejsou plakátové, ale jsou ve filmu z důvodu experimentování s konceptem a stylem, který je do detailu promyšlený, a za střídání záběrů nezúčastněného a těch subjektivních při bitevních scénách, které jsou pohlcující. ()
Galerie (48)
Photo © Warner Bros. UK
Zajímavosti (25)
- Právě na sopce Suribači, kde měli Japonci vybodované podzemní pevnosti, pořídil 23. února 1945 fotograf Joe Rosenthal jednu z nejslavnějších fotografií celé války - vztyčení americké vlajky. (PATTXA)
- Japonský pohled na události z Iwo Jima stál studio Warnes Bros. 19 milionů a během prvního víkendu promítání (22. – 24. 12. 2006) vydělal v pěti kinech 89 097 dolarů na třicáté příčce žebřičku navštěvnosti. Poté expandoval do více kin a celkový obrat se vyšplhal na 13,6 milionu. (imro)
- Clint Eastwood natočil film zároveň s projektem Vlajky našich otců. Listy z Iwo Jimy jsou z pohledu Japonců a Vlajky našich otců se zase dívají očima Američanů na vojenský konflikt na Iwo Jima. (imro)
Clint Eastwood zde pojímá bitvu o Iwo Jimu diametrálně odlišným způsobem než ve Vlajkách našich otců, jeho diferenciace na ty hodné a ty zlé je sice jasnější, stále však vyniká snahou onu pomyslnou bariéru zbourat. Nejlépe je to patrné ve scéně se zajatým americkým vojákem, jehož dopis svým obsahem v podstatě kopíruje obsah dopisů, jež dostávají vojáci japonští. ___ Dopisy, stejně jako efektnější a nadhodnocená Pouta války, začínají vykopáním minulosti, zde konkrétně vaku s věcmi nezbytnými pro vyprávění následujícího příběhu. Na rozdíl od Pout, v podstatě akčního snímku, mají Dopisy silně humánní poselství a jakkoliv na první pohled vypráví klasický dobrodružný příběh o cti a odvaze, odmítají válku akceptovat coby přirozenou součást dějin lidstva. Jejich divácké přijetí bylo z mnoha pochopitelných důvodů vřelejší než v případě Vlajek. Mají mnohem pevnější narativní strukturu, v postatě chronologickou, pouze zřídka obohacenou nějakým flashbackem, jenž však vždy dodává nový rozměr hlavnímu dění a slouží k detailnější charakterizaci některé z postav. Těch důležitějších přitom není tolik a za hlavní lze považovat dvě – generála Kuribayashiho a pekaře Saiga, kterého doma čeká manželka a malá holčička. Kuribayashi je v podání Kena Watanabeho přesně tím typem správného, vždy spravedlivého a vlasti věrného muže, jaké ztvárňoval John Wayne, dodává mu však ještě jeden rozměr – má respekt ke krajině svého nepřítele, k Americe ("kde se ročně vyrobí 5 milionů automobilů"). Stále je však příliš hrdý na svou domovinu, aby odmítl příkaz převzít velení na tom malém, leč strategicky nesmírně důležitém kousku půdy. Svůj odhodlaný boj nevzdává ani ve chvíli, kdy jej právě vlast, pro kterou bojoval, „zradí“ a společně s hrstkou přeživších odsoudí na smrt. O čekání na smrt je celý film a vlastně i celý život. Eastwood se nad lidským údělem zamýšlí podobně jako v Million Dollar Baby, jde však ještě víc na dřeň problému a mrazivost mnohých scén v tomto ohledu přesahuje rámec běžného válečného filmu. ___ Obsazení japonských, až na Watanabeho neznámých herců rozhodně nebylo náhodilé a přesvědčivostí svého herectví hravě strkají do kapes kolegy z amerického bratříčka. Mnohé scény mi svou „poetikou“ asociovaly díla japonských režisérů. Eastwood buď pečlivě studoval jejich styl, anebo se obklopil tou správnou skupinkou spolupracovníků. Japonskou kulturu se snaží chápat i za hranice toho, co je pochopitelné pro Evropany – například hromadná sebevražda, v Japonsku přijímána zcela odlišně než u nás. Na jednu stranu je to překvapující, zároveň však velice potěšující coby důkaz oné snahy o jednotnost v nahlížení na nesmyslné zabíjení. Ačkoliv je pár scén totožných s těmi z Vlajek (například vyloďování), celkovou atmosférou se Dopisy liší. Liší se v mnoha ohledech, ve výsledku jsou silnějším a přímočařejším filmem, teprve postaveny vedle sebe ovšem dávají Vlajky a Dopisy celistvý obrázek ani ne tolik o jednou boji na jednom ostrově, jako o smyslu podobných bojů, o postoji nás – nezaujatých – k nim a hlavně o lidech, kteří jimi na vlastní kůži museli projít a v mírně pozměněné podobě procházejí dodnes. 90% Zajímavé komentáře: Dale, Indy, Macik, Martinius () (méně) (více)