Dopisy z Iwo Jimy

Nuda nuda nuda, naprosto děsná nuda. Tady Clint Eastwood fakt šlápnul vedle a ani nechci pomyslet jak bude vypadat jeho druhej film o stejným tématu, ale podle ohlasů nudnější než tenhle nudou nabitej film, Vlajky našich otců. Hodně velkým problémem je přítomnost převážně stejných čongů, protože když nejsou dobře rozeznatelní, tak se z filmu pro mě stává děsnej guláš a to je přesně tenhle případ, na konci se mi dokonce stávalo, že sem myslel ,že jedna postava chcípla ve filmu nejméň 4x a to se mi nezdá moc pravděpodobný, ono to asi bylo taky tim, že se Clint neobtěžoval se jmény postav a všechny šoupnul do jednoho pytle a pak se v tom vyznej. No ono je pravda, že by to stejně asi nepomohlo, protože než bych si to japonský jméno zapamatoval, tak by byl konec filmu. Co se týká příběhu, tak samozřejmě to je celkem zajímavej přběh, ale opět naprosto nezáživnej a povětšinou nudnej a jediná pasáž, která se zdá jako opravdu výboprná je dlouhá asi 5 minut a to neni zrovna moc. A nejhorší na tom je, že film je fakt nekonečnej, těch 140 minut ubíhá tak pomalu, že sem myslel že do konce fakt nevydržim a hlavně mi přišlo, že tenhle film prostě nešel moc dobře zakončit a tak to Clint tak nějak sesmolil a vyšel z toho takovej konec aby to nemuselo jet donekonečna. Od Eastwooda fakt velký zklamání (18.03.2007)

Lepší než americká část, ale přesto má k dokonalosti nebo k nadprůměru hodně daleko. Clint Eastwood nedokázal vložit do obou snímků dostatek poutavého příběhu a války, takže vznikla dvě díla, která mohla dohromady být něčím výjimečným. Japonská část hodně ukazuje důležitost cti v japonských poměrech a všechny charakteristické prvky japonské mentality. Ken Watanabe je rozhodně nejlepší herec a je škoda, že se mu nikdo nesnaží dostatečně kvalitně konkurovat. (05.07.2007)

Hanako, kopeme jámy. Kopeme každý den... V americkém filmovém průmyslu, až do této doby, neexistoval film, který by projevil byť jen minimální sounáležitost či soucit, s jakýmkoliv protivníkem Spojených států, za druhé světové války. Clint však opět vyplul proti proudu a (společně se snímkem Vlajky našich otců) v roce 2006 vyslal do kin tento japonsky natočený snímek, zobrazující průběh bitvy o Iwo Jimu. Tentokrát však právě z pohledu hrdých samurajů, kteří ostrov brání a dává zde silně vzpomenout (nebo naopak zapomenout) na legendárního Akiru Kurosawu. První polovina příběhu, kdy se japonští vojáci připravují na válku, je šestihvězdičková a byl by hřích z ní vystřihnout byť jen jedinou vteřinu, druhá je pak trošku přímočařejší a velkolepější, co do velikosti jednotlivých scén. Ale zároveň se paradoxně trošku táhne. Jako celek film vypadá originálně a patří mezi nejlepší od Clinta Eastwooda. Ten se zde snad nemohl vyjádřit jasněji. (18.11.2009)

Další z režijních počinů Clinta Eastwooda, který tentokrát ukazuje jednu z kapitol druhé světové války z pohledu Japonců. Snímek je drsný, krvavý, chvílemi i emotivní, avšak poměrně zdlouhavý. Za pochvalu stojí vykreslení charakterů postav, prolínání přítomnosti s minulostí hlavních hrdinů, nápad s archeology na začátku a na konci snímku, kamera a fanatismus císařských vojáků. (21.03.2013)

Dopis Clintu Eastwoodovi: ►Milý Clinte, je pěkné, že jsi od Leoneho dob zůstal Hodný, ale až takhle? Měj se sluníčkově, užij si Ježíška a také Nový rok. My se máme taky moc dobře, je tu krásně a vůbec dobře a vaří nám tu taky moc dobře. Ještě k tvému filmu, pokud by jsi ho zkrátil zhruba o hodinu, uvažoval bych možná o 3 hvězdičkách, ale i takhle je to pěkných 30%. ps: doufám, že tě paní učitelka nezlobí.◄ měl jsem za to, že Američani jsou zbabělci, ale nejsou. Učili mě, že to jsou divoši, ale ten americký voják, ta slova jeho matky, byla stejná jako slova té mojí ....chroptěla, otec stál vedle se sekerou v ruce... (28.11.2008)