Dopisy z Iwo Jimy

Já jsem si tenhle snímek velmi užíval. Je to pro mě zase úplně jiný pohled na stokrát omleté téma druhé světové války, tentokráte z té "opačné" strany barikády, která se nehonosí hvězdami na vlajce ani neprůstřelnou demokracií. Japonci jsou líčeni jako hrdý národ, který by raději padl do posledního muže, než aby podstoupil své území a hlavně své životy úhlavnímu nepříteli. což se na celkovém obrazu filmu hodně odráží. Eastwood pojal bitvu u Iwo Jimy zčásti jako sondu do duše těchto odhodlaných vojáků, o čemž svědčí i bojové sekvence udržující si po celou dobu silně hmatatelnou dramatickou tvář. K hlavním hrdinům se postupně dostaneme tak blízko, jako bychom stáli přímo vedle nich a krčili se s nimi skryti před nepřátelskou palbou. Bylo mi opravdu líto těch vcelku milých lidí, kteří museli krok po kroku ustupovat před nelítostnou americkou expanzí a v rámci zachování své cti si raději dobrovolně sáhnout na život. Clint to natočil výborně, s citem a se všemi životními zkušenostmi, které za celý svůj život nasbíral. A mně nezbývá nic jiného než uznale smeknout. BRAVO, MISTŘE! (02.09.2012)

Četl jsem knihu, kterou se Clint a scénáristé inspirovali, a musím říct, že jsem si všechno představoval tak, jak mi to ve filmu bylo nakonec naservírováno. Dopisy z Iwo Jimy jsou bezpochyby jeden z nejlepších "novodobých" válečných filmů, které jsem viděl.__P.S. Určitě si sežeňte soundtrack - ale pozor, je příšerně návykový a z hlavy ho jen tak nedostanete. (20.09.2007)

Nevýhodou Dopisů je, že je trochu vidět, že z hlediska natáčení byly vedle Vlajek přece jen až druhé do počtu. Nejvíce je to patrné na vkomponování a střihu větších bojových scén, které byly točeny z americké strany a pak prostříhány tak, aby se daly vložit do japonské části. Druhým nedostatkem je relativně slabá dějová linka. Děj sice není prost dobrých silných scén, ale jsou to spíš jednotlivosti. Třetím pak zbytečně dlouhá stopáž. Ale dost kritiky, stále se jedná o dobrý film s jasným protiválečným poselstvím se skvělou atmosférou beznaděje, které pomáhají uzavřené klaustrofobní jeskynní prostory. Oskar za zvukové efekty je zasloužený. A přecejen půjdu na Vlajky. (03.03.2007)

Aj keď som sa tomu vyhýbal, myslím, že po zhliadnutí druhého je porovnanie oboch filmov z Eastwoodovho dvoj-eposu na mieste. Oba snímky si vzali za úlohu ako hlavný problém nezmyselnosť vojny a celej vojenskej mašinérie. Kým pohľad z americkej strany tento problém analyzuje a zachytáva hlavne z pohľadu povojnového, japonské stanovisko zachytáva príbeh počas hlavných bojov o ostrov Iwo Jima. Príbeh je jednoduchší, ale práve v tom je jeho výhoda. Nepotrebuje tri časové pásma a komplikované prerozprávanie aby dokázal zaujať. Použil akčnejší a rýchlejší príbeh, no popri tom si nechal priestor aj na dramatickejšiu tragickosť. Perfektne pri tom využíva vznešené japonské ideály. Je zaujímavý aj fakt, že kým sme v prvom snímku sympatizovali s americkými vojakmi, tak v zobrazení toho istého konfliktu sme chceli vidieť našich skorších hrdinov ako tých zlých. 85%. (13.04.2008)

Pro mě osobně je tenhle Eastwoodův velmi zajímavý válečný film vítězem Oscarů 2006. Velmi srozumitelně a pečlivě budovaný příběh, skvěle rozpoznatelné postavy, kdy každý okamžik vím, kdo je kdo a o co tam jde a především ten pohled z druhé strany, to je to, co dělá Iwo Jimu tak krásným filmem. Velmi lidský, smutný a opravdový příběh. (13.03.2007)