Právě dnes
Tajnosti
Little Girl Blue
Režie:
Alice NellisScénář:
Alice NellisKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
ButyHrají:
Iva Bittová, Karel Roden, Ivan Franěk, Martha Issová, Miloslav König, Miroslav Krobot, Anna Šišková, Natálie Drabiščáková, Igor Chmela, Sabina Remundová (více)Obsahy(1)
Julie (I. Bittová) má všechno. Úspěšného a pohledného manžela (K. Roden), zdravou a chytrou dospívající dceru (M. Issová), práci překladatelky, oddaného milence (I. Franěk) a teď dokonce i nový, velký dům, kam se celá rodina právě přestěhovala. Ale pod tímto zdánlivě spokojeným a klidným povrchem zatím odpočívají mnohá tajemství, která nebude možno skrývat donekonečna. Julie však nechce dělat zásadní rozhodnutí. Místo toho se vrhne do zcela nesmyslné mise. Když ráno ve zprávách zaslechne, že zemřela jazzová zpěvačka a klavíristka Nina Simone, kterou v mládí obdivovala, vzpomene si na dobu, kdy vše bylo jednoduché a kdy žádné hory tajností neexistovaly. Zcela iracionálně a přes protesty celé rodiny se rozhodne koupit si piano, na nějž jako malá hrávala. I když tím na první pohled od všech hlubokých problémů utíká, ukáže se, že tento jediný den, kdy opustí bezpečnou rutinu svého života a vydá se hledat vytoužený nástroj, převrátí její dosavadní život vzhůru nohama. A přesně tohle je někdy potřeba, aby člověk mohl začít znovu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (450)
I přesto, že si uvědomuji propočtenost ze strany Alice Nellis a příliš bezstarostný, poetický a uhlazený look, musím Tajnosti hodnotit jako velmi dobré. Alice experimentuje s náladami a snaží se vtlačit optimistické podtóny i pod ne zrovna optimistické pasáže filmu. To možná někomu příjde jako zavánějící kýčem, ale dle mého názoru se jedná o zajímavé zkoušení toho jak v divákovi vyvolat opačné pocity, než na jaké je v daných situacích běžný z jiných filmů... Navíc je to okořeněno velmi solidními hereckými výkony a na české poměry velmi zajímavou prácí s kamerou... ()
Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? ()
Jeden neobyčejný den ze života jedné zralé ženy. Má luxusní byt, manžela, dceru, milence, ale zrovna dnes chce ještě piáno. Alice Nellis napsala další výborný scénář a natočila ho jistou rukou. Hereckému obsazení přirozeně dominuje Iva Bittová, u které je vyloženě škoda, že nemá na herectví víc času. Všechny vedlejší role jsou přesně obsazeny i zahrány. Největším překvapením je neznámý Miloslav König v roli prodavače v bazaru. Paráda! ()
Scénář: Alice Nellis .. Poetická pouť všedním dnem, který postupně rozkrývá vnitřní emocionální tajemství hlavní hrdinky - ženy středního věku. Toho rána vysloví přání pořídit si klavír, pročež vlastně netuší, proč ho chce. A po cestě k němu pomale rozkrývá své uvězněné tajnosti. Skrz její pohled tančí v rytmu hudby celá pulzující metropole a po většinu dne ji provází atmosferický háv nostalgie kontrastující s nelehkou realitou... Náčrt příběhu a jeho intimní rozvedení je úžasné, byť má vlastně velice všední základ. Alice Nellis nejprve jako scénáristka vytvořila výtečný scénář s inteligentní strukturou o chování ženy ve složité životní situaci a režijně přetavila na osobitou, hořkou a přitom místy excelentně vtipnou záležitost převyšující rámec bežné české tvorby. Hudební složka a její propojení s obrazem je výtečné, stejně tak herecké výkony v čele s minimalistickou, přesto strhující Ivou Bittovou. ()
Největším problémem Tajností je jejich podivná neuchopitelná hrdinka a také nejasnost celkového autorského záměru. Zatímco s hrdinkami předchozích filmů ztvárněných Theodorou Remundovou spolehlivě probíhala silná divácká identifikace, city a motivace hrdinky Tajností jsou nejasné a zmatené. Zatímco hrdinky Ene Bene a Výletu se charakterizovaly nejen samy sebou ale také svým výrazným vztahem k matce, hrdninka Tajností bloudí babylónem moderní Prahy a bažinou mělkých lidských vztahů. Hádám, že navodit pocity ztracenosti a opuštěnosti bylo autorským záměrem Alice Nellis, v Tajnostech ale tento záměr z nějakého neznámého důvodu prostě nefunguje… Stejně tak se v Tajnostech neobjevuje „pomocný žánr“ do kterého je celý děj zabalen – zatímco v Ene Bene to byla komunální satirická komedie a ve Výletu road-movie, Tajnosti jsou cestou odnikud nikam. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Dvě skladby od Niny Simone, které ve filmu zazní, jsou z alba Little Blues z roku 1957. (Siriuss)
- Scenáristka a režisérka Alice Nellis už byla vinou deziluze ze snahy prosadit do výroby svůj jiný film na pokraji rozhodnutí skončit s filmovou kariérou, když ji svým způsobem zachránil producent Jan Svěrák tím, že "projevil zájem o Tajnosti. Když jsme se dohodli, že musejí vzniknout za krátkou dobu a nesmějí moc stát, ucítila jsem obrovskou svobodu. Nemusela jsem se přizpůsobovat čemukoliv zvenčí. Rozhodla jsem se, že Tajnosti natočím i s tím rizikem, že nejde o jasně určitelný žánr a že si na tom filmu budu dělat, co chci. Když budu chcít překročit nějaká pravidla, tak je prostě překročím. V tom totiž spočívá krása malých filmů: Když máš rozumného producenta, tak ti za to, že ti nemůže poskytnout komfort velkého štábu a spousty času, dá komfort jiný, komfort svobody a volnosti si film natočit tak, jak opravdu chceš a cítíš, což Honza udělal." (NIRO)
- Režisérka Alice Nellis vzpomínala, jak ji napadlo obsadit do hlavní role Ivu Bittovou: "Postava Julie je ve filmu furt, ale opravdu furt. Moje touha nebyla, abychom se dívali NA ni, ale abychom se dívali SKRZ ni. Zdálo se mi, že tím uvidíme i DO ní. Domnívala jsem se, že tím, jak budeme vnímat svět jejíma očima, tím ji také pochopíme. Takže jsem hledala někoho, na koho se budu chtít dívat pořád, komu budu věřit, budu v něm cítit emoci a upřímnost, ale přitom mi nebude nic předkládat. A Iva pro mě vždycky taková byla, kdekoliv jsem ji viděla. Vzpomeň si na Želary - hraje tam sice malou roli, ale pokaždé rozsvítí celé plátno, rozsvítí ho, ale přitom tě k ničemu nenutí, jsou to její oči, do kterých se chceš dívat a kterým, aspoň já, věřím. To byl jeden důvod. Druhý důvod byl, že ji považuju za výbornou herečku, a třetí, že je prostě krásná. Pro mě je Iva Bittová krásná bytost a krásná ženská zároveň. Hraje ženskou ve věku, který není pro ženu zrovna lehký, někde mezi pětačtyřiceti a padesáti lety, a pro mě bylo strašně důležité, aby Julie měla své kouzlo. Nechtěla jsem starou, ani příliš mladou ženu, chtěla jsem někoho, kdo má v sobě holčičku i moudrost. A tenhle rozptyl v sobě Iva má už od přírody. V angličtině zní název filmu Little Blue Girl podle ústřední písničky Niny Simone a já jsem chtěla, aby hlavní hrdinka byla navzdory svému věku právě takovým trochu smutným děvčátkem." (NIRO)
Související novinky
Pohádky Jana Svěráka
O úspěchu Vratných lahvích už nemůže snad nikdo pochybovat. Před několika dny uvítaly svého sedmsettisícího diváka, už dva měsíce se drží na špičce žebříčku návštěvnosti českých kin a dokonce se… (více)
Reklama