Tajnosti

Tajnosti – exkurz do ženské duše a nepatrně vyzrálejší Pusinky – vycházejí z francouzského impresionismu 20. let 20. století v tom, jak propůjčuje kamera postavám subjektivní vnímání a vytváří kompozice reality počitkové, ovšem nevymaněné out-of-control kamsi k Lynchovi. Tohle dovoluje vystavovat Alici děj bez extrémních pointací, aniž by ztrácel na movie-appealu. Dialogy nejsou hloupý, jen nejsou dvakrát chytrý, a mají blíže k lyrice než ke scholastice. Skrze Tajnosti člověk ještě navíc odhalí, co poslouchá (post)feministka Alice Nellis po večerech, když tluče do klávesnice svoje synopse. (22.04.2008)

Plynutie filmu sa námatkovo dá označiť 'o ničom', ale celkový výsledok je o "niečom"! A to niečo sa oplatí si pozrieť. Alice Nellis sa nebojí experimentovať a popri sentimentálnych scénach používa veľmi efektnú a zaujímavú kameru, čo ma baví, rovnako ako aj zasnené (zahmlené) scény. Určite sa na film nechystajte ako na náhle zlepšenie nálady. Je síce usmievavý, no tragické prvky majú tentokrát prevahu. Čaro malo aj, niekedy až patetické ticho v kontraste s krásnou hudbou, či už od Buty alebo priamo klavírnou. 80%. (27.10.2007)

Velmi dobře natočený příběh, Alice Nellis opravdu ukázala, že má talent nejen na napsání opravdových příběhů, ale i na jejich zpracování. S určitým nadhledem byly vyjádřeny pocity všech hrdinů i jejich příběhy, moc se mi líbil i výběr hudby. Jediné, co mě tedy na celém filmu rušilo, byla scéna, kdy Julie jede na začátku vybírat piano a s úsměvem sleduje (často zkresleně) lidi a děje kolem ní - nějak mi všechny nezapadaly do sebe a do jejích pohledů... (08.01.2010)

Pre mňa, 30 ročného chlapa s úplne iným zázemím ako hlavná hrdinka, je tento film celkom záhadou. Chovanie postavy Ivy Bittovej nechápem, občas mi skôr jej správanie bolo proti srsti. Ešte že sa z toho na konci vyplakala. Film pre ženy o ženách. Pre mňa dôkaz rozdielnosti svetov našich oboch pohlaví:) Vlastne tým pádom nemám čo vyčítať, keďže som film nepochopil. Oceňujem ale odvahu Nellis natočiť film podľa svojho gusta bez podliezaniu sa divákovi. (07.03.2009)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)