Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historická televizní hra byla napsána podle Vančurových Obrazů z dějin národa českého a odvíjí se na pozadí evropské situace počátku třináctého století. Přemysl Otakar I., otec Anežky Přemyslovny, usiloval o uznání českých zemí jako dědičného království. A jak to bylo s jeho láskou a vrtkavostí? Na to nám odpoví příběh, v němž se báseň a pravda rozcházejí jen v míře citových hnutí, v záchvěvech duší, jež vedou stejně tak k láskám jako k nenávsti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (24)

Morholt 

všechny recenze uživatele

Když se řekne Přemysl Otakar I., většině se vybaví jen Zlatá bula sicilská a tím to hasne. O ostatních aspektech jeho panování se učebnice dějepisu příliš nezmiňují, o pokusu vykreslit Přemysla jako člověka ani nemluvě. A přitom se jedná o jednoho z nejvýznamějších panovníků našich dějin, který svým politikařením, neustálým měněním stran a manipulováním získal pro naše země dědičný královský titul. Že mu tyto činy v očích současníků příliš nepřidávají? Tak se ale chovali prakticky všichni králové, vévodové či hrabata včetně u nás tolik opěvovaného, ctnostného Karla IV.. Němcovo zpracování tak podává našeho krále takového, jakým mohl ve skutečnosti být a Josef Somr se své role zhostil bravurně. Televizní inscenace nejspíš jen pro fanoušky historie, ale tím já jsem. 80% ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Byl jednou jeden král a ten dvě ženy miloval. Nevěděl kterou víc, každé zůstal dlužen polovic. Poněkud frejířský portrét jednoho z nejvýznamnějších českých panovníků je sice jen uměleckou reminiscencí, ale vpravdě rozkošnou a eroticky prchlivou, že nelze odolat. Vedle excelujícího Josefa Somra náleží veškerá pozornost také představitelkám obou královen, tedy Haně Maciuchové (Konstancie Uherská) a Karolině Slunéčkové (Adleta Míšeňská), které se svých rolí zhostily s ženským půvabem a grácií. ()

Reklama

Čtec 

všechny recenze uživatele

Při pomyšlení na to, že by takový skutečně Přemysl Otakar I. byl, nejsem vůbec nadšen. Velkého - anebo alespoň historicky významného - Přemyslovce jsem si představoval všelijak, ale rozhodně ne jako Josefa Somra (nic proti němu, chraň bůh, jen mi prostě nepasuje do téhle role)... Ale což. Jaký vlastně Přemysl byl, to stejně dnes pořádně nikdo neví a už se asi ani nikdy nedozví. ()

Maq 

všechny recenze uživatele

Pobavila mě inscenace, dost podařená a výborně zahraná. A neméně mě pobavily zdejší komentáře. Tak on ten Přemysl byl bezcharakterní cynik? Jémináku! To je hodnocení trouby, který nikdy nevedl žádný kolektiv. Vančura se pravděpodobně nemýlil, když si Přemysla představoval jako inteligentního a zodpovědného. Zdědil "statek" Čechy a staral se, aby prosperoval a předal jej dědicům v co nejlepším stavu. V tomto je soukromé vlastnictví nepřekonatelné a evropský feudalismus ohromně progresivní; kam se hrabe nějaká republika s volbami co čtyři roky! Zodpovědný státník si samozřejmě nemůže dovolit podléhat nějakým romantickým citům k té či oné ženě. Zapíchat si přece mohl s kým chtěl, ale královna musela být plodná a politicky výhodná. --- Přemysl v podání Vančury a znamenitého Josefa Somra není v žádném ohledu sprostý ani cynický. Nezpůsobuje víc bolesti, než mu povinnost velí. Ostatně ty jeho ženy rozhodně nebyly žádné husopasky a hrály tu hru taky, podle svých možností a platných pravidel. --- Kutná Hora a slabý císař byly předpoklady českého vzestupu. Přemysl to určitě nezvoral. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý televizní historický film, tentokrát z období vlády Přemysla Otakara I. (1155-1230). Ocitáme se v roce 1198, kdy se českému knížeti a králi podařilo zajistit královský titul i pro své potomky. Vladař je zde vykreslen jako přemýšlivý a energický panovník, který neváhal využívat a měnit manželské svazky podle svých potřeb. Významného českého panovníka, kterémuse podařilo ukotvit a zvýšit význam českého království ve střední Evropě, ztvárnil J. Somr. Právě v té době se rozhodl opustit svou současnou manželku Adlétu Míšeňskou (K. Slunéčková) a oženit se s mladší Konstancií Uherskou, kterou představovala H. Maciuchová. V okamžiku, kdy se blížila válka s německým císařem, si však povolal Adlétu zpět, aby získal cenné spojenectví. Jeho milostné kolísání mezi svými ženami nevypadalo ze společenského a morálního pohledu dobře, avšak jeho vypočítavost přinesla později výhody pro české království v podobě spojenectví s německým císařem a papežem. Ve snímku E. Němce bylo též zmíněny zásnuby mezi dánským králem Valdemarem a Adlétinou dcerou Markétou (M. Dolanská – matka J. Dolanského), která později přijala jméno Dagmar Dánská. Ve vedlejších rolích se objevil královský komoří J. Holý, V. Krška coby králův kaplan či J. Drbohlav a Z. Martínek jakožto vyslanci dánského krále. Zajímavý snímek z cyklu historických filmů určených v roce 1974 k popularizaci české středověké historie končí narozením Přemyslova a Konstanciina syna, který vejde do dějin jako Václav I. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama