Iron Man

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)

Asi tak jako Tony Stark musel pro své věznitele zkonstruovat zbraň, já jsem nucen sepsat tenhle komentář. Lze pochválit něco na filmu, kde dostává na frak nejen fyzika či tělesná fyziologie (koho to ostatně může v rámci žánru překvapit že), ale i logika v jednání (ano, každý záporák má samozřejmě na svém počítači všechny doklady o své konspirativní činnosti, a to tak dokonale schované, že je najde i sekretářka - nebuďme zlí, měla návod)? Asi nedá. A přidejme k tomu, že technicky řada scén připomíná spíš parodie (například honička s F-22 místy jakoby vypadla z prvních Žhavých výstřelů). A ještě jeden balík, a to, že film občas úrovní dialogů, oslavou Ameriky a životního stylu nebezpečně připomíná Majkla Báje. Tož tak. (18.09.2010)

Železňák není žádné směšné béčko, ale do kvalitního počinu mu ještě pěkných pár kilometrů schází. Scénář by v rámci žánru nebyl ještě tak zlý, ale ty dialogy, ty tedy vážně ne. Nečekám od přímočaré popcornové zábavy druhého Shakespeara, ale co je moc, to je moc. Mohla to zachránit nadsázka. Jenže na tu se tak nějak zapomnělo a těch pár rodinných vtípků to nevytrhne. O pořádné akci nemůže být ani řeč (a je smutné, že i tohle je několikrát lepší), o efekty přeci nejde (ale ujdou, když už jsem je zmínil) a tak to celé stojí pouze na "Rambo like" Downeym, který se více ohání svým charismatem než, že by nějak moc hrál (krom toho on stejně je sám sebou, když to vezmeme do důsledků). Ovšem to jeho charisma je natolik enormní, že utáhne celou stopáž. O tom, že by se Iron Man stal nadčasovou klasikou jako "jeho" Black Sabbathovská verze, či dokonce vlajkovou lodí žánru, si můžou tvůrci nechat leda tak sladce zdát, ale bez větší újmy se to vidět dá. Jednou. (04.05.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)

Downey je bůh a i když mu Favreau a předloha občas nestačí, povedlo se z Iron Mana vymáčknout kvalitní adaptaci, která místo čisté, neředěné akce nabízí 100+1 bonmotů hlavního hrdiny. Ve finále, kdy po kalifornském asfaltu pobíhají dva robůtci (tak trochu ve stylu druhého Robocopa) už to sice skřípe, ale jinak je Tony promazaný do posledního šroubku. Jako předkrm k letním hitům vynikající, jako marvelácký debut slibné. A s kouzelnou tečkou po závěrečných titulcích. Těším se na nášup. (29.04.2008)