Medvídek

Hrebejk už točí jeden film za druhým, čo má za následok ich vzájomné splývanie a jemné brblanie kritiky a publika nad mierne klesajúcou kvalitou jeho diela. Z Medvídka si po dvoch rokoch nepamätám zhola nič, zato z Pelíškov, Pupenda a Musíme si pomáhat množstvo scén. Stále rovnakí herci, "tragikomedie ze současnosti", a to nemyslím Hrebejka samého o sebe, ale všeobecný problém, kde splývajú aj jednotlivé diela rôznych autorov. Ak už medveď, tak slovenský Macko uško. (18.06.2012)

Opět vylézání skeletů z almary, oblíbené to české, cukrovo-pelyňkové téma.. Tortový medvídek na plakátu spíše vypadá jako prase a podobně falešně se staví i Hřebejk k divákovi. Středostavovské přesycení životem, povrchnost, přetvářka, vypočítavost, zbabělost - je paradoxem, že obsahově Medvídek zmírá na to, na co sám (seriálovou formou) poukazuje. Hřebejk by měl upřednostnit kvalitu před kvantitou a razantněji proměnit svůj již poněkud "vyhořelý" herecký personál, nebo se z něj stane jen řadový rutinér. Závěrem dvě poznámky, ta druhá je uštěpačná. Roman Luknár má kolem očí vrásky Paula Newmana a když dortem po Macháčkovi, tak jedině s cihlovou nádivkou.. (08.04.2013)

Tři manželství, tři krize, každá s trochu jiným důvodem a trochu jiným průběhem. Téma je aktuální, rozvodovost vysoká. Medvídek bezpochyby pravdivě ukazuje, že manželství mívají své problémy, jaké problémy to jsou a proč vznikají... nám už moc neukazuje. Vlastně je popisný jak tento komentář, jeho umělecké i bavičské amice jsou na úrovni vědecké sociologické studie, postrádá však její přesnost, objevnost a informační hutnost. Postavy jsou neživotní reprezentanti příslušných statistik. Nejsou to průměrní lidé svého stavu, jsou to průměry samy. Navíc, což je u filmu dost zvláštní, vědecký článek graduje mnohem znatelněji. Žel, film touží tak moc získat nálepku pravdivosti a uměřenosti, až sklouzává ke sterilnosti (s výjimkou minima nezapadajících odlehčujících scén). Silné ** (02.01.2009)

Vzorová ukázka úpadku nejen kinematografie, ale především Jana Hřebejka. Z nesmělých, ale v celku podařených "Šakalích let" se vyšplhal ke kultovním "Pelíškům", vynikajícímu "Musíme si pomáhat", hodně dobrému "Horem pádem", podprůměrné "Krásce v nesnázích" až tragickému "Medvídkovi". Scénáře se opisujou jeden od druhého, herci jsou furt stejní a výdělky se sypou. Bohužel. Doufám, že toto je poslední film svého druhu. Pokud ne (jako že určitě), tvůrci doufám prodělají i prdel. 0%. (07.03.2009)

Osvědčené autorské duo, luxusní herecká sestava, rozpad několika vztahů i přátelství, přesto to tak úplně neladí. Jak se zadrhlo několik manželství, zadrhlo se i lehké Jarchovského psaní i Hřebejkův laskavý (a zároveň hořký) směr vyprávění. Až moc se snažíme, aby to bylo „ze života“, jenže občasnou vyprázděnost děje a plochost postav přehlédnout nelze. Intimní přemítání o ženách a mužích středního věku totiž občas neví, kam chce směřovat. Ivan Trojan a jeho broučínek a džemíček jsou výborné. Jen samotný Ivan je nevyužitý, jen odvykládává, co dostal na papíře a není to ono. Stejně jsem to cítil u Aničky Geislerové, která je nevýrazná, vychází z toho ovšem lépe, než otravná Vilhelmová. Jakoby je Hřebejk nikterak nevedl. Ztotožnění je tak obtížné. Ve výsledku divák tak nějak zdvořile řekne, že to bylo fajn (je to přeci Hřebejk), ale v ústech máme pachuť, že to nikterak nepobavilo, nepohladilo, ani nějakým nečekaným zvratem nepřekvapilo. To způsobí, že za několik dní si z filmu téměř nic nevybavíte, mnohým situacím chybí pointa, žádná replika ve vás neutkví tak silně, jak by si tvůrci přáli. (02.04.2017)