Medvídek

Čekal jsem od Hřebejka něco víc, možná by potřeboval pauzu, aby popřemýšlel, po jaké režisérské cestě a směru se bude dále ubírat. Macháček zde herecky vyzrává v českou elitu, je čím dál tím přesvědčivější. Třetí hvězdička za Ivana Trojana a především jeho závěrečnou řeč - nejlepší scéna celého díla. Apropo, některé gaučové polohy Vilhelmové jsou, řekneme...poněkud odvážnější :-) (27.09.2007)

Alergik na psy a kočky, flegmatický umělec, ještě flegmatičtější zazobanec, neplodná žena, žena, která nerada uklízí, žena trpící sociální fobií - lehce načrtnuté postavy bez jasných životních cílů, postojů a motivací, si naše sympatie usilují získat výhradně přes vynikající herecké výkony. Herci jsou to známí, pro svou účast v každém významnějším české filmu pomalu již okoukaní, nicméně film od filmu lepší. Pod hustým vousem schovaný Macháček předvádí zatím nejcivilnější výkon své kariéry. Dle rozhovorů, které jsem viděl a slyšel soudím, že i v reálu podobným způsobem balancuje mezi komickým a vážným. Chytrým tahem bylo rovněž obsazení jeho skutečné dcery – dojem věrohodnosti dotažen k dokonalosti. Jedna z mála postav se jménem odlišným od jména své herecké představitelky, je zároveň postavou duševně nejvyhrocenější. Této s vervou zahrané chorobné povalečce, Vandě v podání Táni Vilhelmové, v pozitivním slova smyslu konkuruje Anna Geislerová, přeladěna do utišenější polohy než v předchozí Krásce. K nejlepším patří scény vzájemné konfrontace libovolného ze tří manželských párů, případně nezávazné „kecání“ kamarádů/kamarádek, v jehož průběhu několikrát vyplynou na povrch netušené skutečnosti. Krásný je například dialog dvou filmových i reálných kamarádek, Vilhelmové a Geislerové, o jejich „špecích“ – je přirozený, je nenucený a je radost se na něj dívat. Dojem z podobných momentů kazí nejasnost scénáristova záměru a občasná křeč (rušivě působí i takový detail jako anglický ekvivalent pro výraz „opičárny“). Film pořádně neví, kam chce jít, jak tam jít a pro koho tam být. Tentokrát ani obratná Hřebejkova režie nedokáže vyvážit či zcela zastřít příběhovou zmatenost a těkání mezi několika žánry. Pouhých pár desítek minut po doběhnutí závěrečných titulků mi v paměti zůstala jenom matná vzpomínka. Vzpomínka na malé, bezbranné stvoření. Vzpomínka na medvídka, který navzdory chvástavým řečem nedokázal vytasit drápy a zarýt se pod kůži. Je to zase jenom to staré dobré, nic neřešící hlazení po srsti, méně vydařené paradoxně právě kvůli občasné, nekomplexní a účinkem se míjející, snaze změnit směr. 60% Zajímavé komentáře: imf, Radko, Lennnnna, bullshitski, ScarPoul, Heraldika, JohnFarst, winstonik (17.07.2008)

Hřebejk s Jarchovským už dávno nejsou to co bývali. Už dávno ne...Poslední film, co stál trochu za to...Horem pádem měl těch scén k zapamatování jen pár. Medvídek se mi nelíbil celý, jak herci, tak samotný příběh, který je dle mého stále mlení toho samého akorát z jiného pohledu. Neskutečná nuda spolu s opravdu minimem vtipných scén a se žádnými hláškami už není nic, co by mě dokázalo zaujmout. Medvídek je zatím nejhorším filmem, co jsem od Hřebejka viděl. A doufám, že zůstane a pokusí se jít jinou zajímavější cestou než dosud. Kvalitně zatím klesající... (10.02.2008)

Film o hovně nezachrání ani zvučná herecká jména, potažmo dobré herecké výkony (Macháček, Trojan, Luknár). To je vše, co jsem chtěl k tomuto snímku říci a teď několik slov k české kinematografii. Do prdele, to jsme na tom tak blbě, že točíme tyhle utahaně tragický cajdáky, kde každej spí s každým a půlka lidí má nemanželský děti?? Ano, jsou to situace z opravdového života, ale právě proto, že je lidé zažívají, tak je přeci nemusí vidět ještě ve filmu. Copak se nezmůžeme na nějaký normální film?? Mám po krk podobných dějově prázdných, herecky vybroušených, ale obsahově tragikomických (spíš jen tragických) výtvorů. Prostě pořád to samý. Každý takový film má pár dobrých momentů (i zde jsou), ale to kolem vyšumí z hlavy do půl minuty jako tableta ve vodě rozpustného multivitamínu a dohromady nezbyde nic. Konec. (30.10.2007)

Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...) (23.10.2007)