Příběhy ze Zeměmoří

Synekdocha, v ktorej malé časti zastupujú celok, drobné konflikty a udalosti globálne dianie, lyrika epiku. To sa týka najmä prvej polovice, ale zreteľný žltozelený nádych a hra jemných odtieňov, detailov a javov prestupuje celým príbehom. Gedo senki nie je filmom prostým vád - práve rozpoltené tempo, ktoré strieda nádherné pomalé scény, panorámy prírody, vidieku, polorozpadnutých miest i pýchy kráľovstva s rýchlym sledom udalostí a dlhým stupňujúcim dramatickým vyvrcholením v závere môže privodiť zmiešané pocity. Goró však má v rukáve jedno veľké eso, ktorým je nečakane realistické vykreslenie sveta, ktorý je spolu s postavami nesmierne živý a každý detail v ňom má svoje miesto. V tomto duchu oplýva špičkovou animáciou a hudobnou kulisou, ktorá podporuje pomalé plynutie a prechádzanie medzi jednotlivými dejovými vrstvami. Dychberúca osudovosť je niečo, čo by ste tu hľadali márne - prebieha len v náznakoch. Temnota, ktorá obchádza hrdinov kníh Le Guinovej tu však je prítomná a film samotný akoby nás nabádal prečítať si ich. Sám sa priznám, že som tento konkrétny diel nečítal; so Zememorím však už skúsenosti z iných jej kníh a rovnomennej televíznej adaptácie mám. Aj vďaka tomu je mi jasné, nakoľko sa Goró Mijazaki od jej štýlu odchýlil, keď stvoril v podstate úplne nový, vlastný príbeh. A preto tvrdím, že je Gedo senki veľmi dobrým, i keď nie dokonalým, ale neklasickým a pozoruhodným dielkom z dielní japonských animačných štúdií. Možno niekto od Ghibli alebo mena režiséra očakával viac; to však nie je vinou filmu, ktorý je jednoducho sám sebou. A robí tak najlepšie, ako dokáže. 80% (06.11.2014)

Syn pokračuje v šlapajách svojho otca? V prípade Gedo senki to tak celkom neplatí. Videl som oba (4.6.2015) Gorove filmy a musím povedať, že má do istej miery vlastný štýl. Tento počin, o ktorom tu píšem je vynikajúco animovaný a hlavne krajina je krásna. Takto výborne graficky, vizuálne zvládnuť film v roku 2006 (áno u Ghibli je toto povinnosťou aj u starších počinov) tak to si myslím, že sa podarilo. Príbeh nie je vôbec nejaký extra zamotaný či prepracovaný. Jednoduchá príbehová linka je prepletená rôznymi poetickými odkazmi. Ako keby nám príbeh hovoril, že každý má svoje vnútorné "Ja", ktoré vypustí len niekedy a len niekedy ho môžu ostatní vidieť. Pri tomto filme sa treba jednoznačne sústrediť na neho a nie na ostatné, ktoré ste videli. Tento film by vtedy neobstál a nenašli by ste jeho krásu. Príbeh odsýpa pomaly a všetko čo sa v ňom deje má svoje vlastné miesto. Každá scéna navodzuje tú istú atmosféru a ponára diváka hlbšie do deja tohto filmu. Žiadna scéna diváka neruší a ten sa potom môže nechať unášať týmto príbehom. Ako som spomínal príbeh nie je zložitý je skôr s tých jednoduchších, ale také používal niekedy aj jeho otec. Film hovorí dosť o tom, že všetko má svoje miesto a iba tak môže byť rovnováha vo svete. Film hovorí, že smrť je súčasťou života. Nie sú to žiadne veci, ktoré bežný smrteľník nevie, ale sú dôležitou súčasťou našich životov. Zakončenie je veľmi schopné a podarené. Vlastne pre koniec tohto filmu sa oplatí ho celý pozerať, lebo všetko je na konci vysvetlené a divák pochopí, že nešlo o obyčajný film bez ducha, ale divák pochopí, že tento film má dušu. (04.06.2015)

Na první pohled se "Příběhy ze Zeměmoří" jeví jako nejslabší titul vzešlý od renomovaného Studia Ghibli, což ovšem spíše dokládá vysoké nároky, které diváci vůči snímkům uvozeným modrým logem Totora mají. Snímek debutujícího syna Hajaa Mijazakiho na jednu stranu má zcela jednoznačné nedostatky, které vyplývají z nepříliš vhodného způsobu adaptace. Děj snímku se opírá především o třetí ze čtyř knih ze série Zeměmoří, ale zatímco předchozí původní snímky i adaptace Studia Ghibli šetrně spojovaly úvod vyprávění s profilací světa a jeho zákonitostí, což fungovalo především díky svázání světa s hlavní postavou, zde až cca do poloviny snímku vlastně není jasné, kdo je hlavní figurou, ale ani se nepodaří pospojovat jednotlivé roztroušené střípky představovaného světa. Další spíše už potencionální překážku představuje fakt, že se jedná o nejponuřejší snímek Studia Ghibli. Předchozí tituly studia pracovaly se světy v základu pozitivními nebo s jasně vystavěným dualismem. "Příběhy ze Zeměmoří" právě kvůli nedostatečné profilaci postav a světa naproti tomu až do poslední třetiny skýtají pouze naprostou bezútěšnost. Na druhou stranu lze film vnímat jako dobově reflektivní počin, kterým studio Ghibli podobně jako v případě "Šepotu srdce" tematizuje určité aktuální téma v jádru japonské společnosti, respektive její mládeže. Zdejší dualita světla a tmy a ústřední motiv strachu ze smrti či pomíjivosti, který zcela sžírá postavy a zbavuje je jejich duše, silně rezonuje s dobovým problémem společenského fenoménu NEET a hikikimori, tedy části mladé generace, která se nezapojuje do společnosti a bezcílně setrvává doma. (01.12.2012)

Po zdrcujících kritikách i řečech o nudě jsem byl připraven na nejhorší... Ale nebylo to nijak hrozné. Když budu srovnávat, takové třeba Neko no ongaeshi od stejného studia bylo o tři třídy horší. Uznávám, tam asi nebyly moc vysoké ambice a očekávání... Nicméně, musím říci, že Gedo senki přes ambiciozní představování už 2 roky před premiérou (teasery, trailery) slevil z přeplácanosti posledních filmů Miyazaki Hayaa -- kýčovitý Howl, skoro kýčovitá Čihiro... a teď takové uměřenější, volné vyprávěcí tempo... zklamání se nekoná. (26.07.2007)

Někde jsem slyšel, že nejhorší je, když ve vás film nevyvolá žádné emoce a nechá vás na konci lhostejnými s osudy hlavních hrdinů. Přesně to se podařilo tomuto výtvoru ze studia Ghibli, Gedo Senki, v němž Goro Miyazaki šíleným způsobem - nemohu to nazvat jinak - sloučil třetí a čtvrtou knihu Zeměmoří. Mohl bych se přít o to, že to, co se zde nazývá poklidností, je vlastně jen místy docela hezky animovaná nuda, příběh, který je rovný jako lajna a zcela plochý, jednotlivé scény jsou poskládané za sebou jako v jednoduché skládačce: Vždyť i Tonari no Totoro je větší nervák! A že každý záběr trvá moc dlouho, že se mi vůbec nelíbí ten mdlý dabing hlavních hrdinů, neboť i ten nejprůměrnější japonský anime seriál je namluvený mnohem lépe! Také bych mohl nadhazovat, že s rozervanost hlavního hrdiny mohlo být naloženo méně povrchněji, aby působila méně směšně, nebo by se mohli alespoň obtěžovat s vysvětlením oné neznámé zkázy, která postihla Zeměmoří. Hlavní záporák Cob je muž, nikoliv žena, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nevím, proč Goro udělal z člověka, který je v knize popisován jako muž silných paží, někoho, kdo spíše připomíná hermafrodita. Všechny nedostatky ještě více vyplynou po přečtení si některé z knih Zeměmoří. Zjistíte, bez ohledu na odlišnost příběhu, že Le Guinová dokáže několika větami, jednou zdánlivě obyčejnou scénou vytvořit více emocí než Goro Miyazaki v celém Gedo Senki; neplatí pokud narozdíl ode mne vládnete tou správnou filmovou empatií ;-) … Zcela souhlasím s hodnocením IMBD, klidně by však IMHO mohlo být i nižší. Po Howl's Moving Castle je tu pro mě další Ghibli propadák. Já dávám 30%. PS. Goro Miyazaki se údajně kvůli tomuto filmu se svým otcem pohádal, pokud však měl tu aroganci tento film, Gedova válečná kronika, jak se dá titul přeložit (kde je jaká válka?), i přes názor svého otce protlačit do studiové produkce, zasloužený propadák doma v Japonsku a v Americe mu zcela patří. Zde v Čechách by se tak jistě nestalo, protože hezké omalovánky a jméno Ghibli zaručují vždy vysoké hodnocení… :-( poznámka: většinu tohoto zdrcujícího komentáře jsem psal ještě před tím, než jsem se seznámil s knižní předlohou. (20.07.2007)