데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Dobře se na to kouká, prostředí pěkné, kytičky taky. Hudba moc příjemná. Jenomže tohle mi tak nějak kazí příběh, který patří spíše k průměru (navíc byly chvíle, kdy jsem vysloveně koukala, kde co lítá, než abych dávala pozor, co se děje na obrazovce, protože mě to prostě v tu chvíli nezajímalo, nezaujalo). Ale jestli máte rádi klišé, které se skládá ze "zbraně" a "srdce", jen do toho. Navíc Woo-sung Jung je sympaťák. ()
Velké zklamání. Buď ta moje režisérská verze je úplně jiná než to, co viděli místní pětihvězdičkoví hodnotiči, nebo je procentní průměr jen důsledkem nadhodnocování všeho korejského. Docela nudný, předvídatelný a dýchavičný film dokazuje jen to, že Jun Ji-hyun rozhodně není dramatická herečka (i když to měla od poloviny filmu fakt ztížené), a My Sassy Girl byla vlastně spíš výjimka než pravidlo (zvlášť po nedávné trpké zkušenosti s Windstruck). Od scénáristy a hlavní hvězdy MSG a režiséra Volavky bych čekal něco výrazně chutnějšího. Až budu chtít dojímavý film o citlivém nájemném vrahovi, pustím si radši Leona. ()
Netuším ako to tí kórejci robia, ale nech mi naservírujú akokoľvek nepravdepodobnú vtákovinku na poli romantickej lásky, stále im to zožeriem ako malá školáčka. Najviac asi bolí to, čo nikdy nebolo vypovedané a čo sa nikdy nestalo a nestane. Láska robí s ľuďmi zázraky a dokáže v nich prebudiť to najlepšie, ale aj to najhoršie. Keď je skutočná, vždy je to na doraz. ()
Aktualizace 3. 3. 2010: Upravuji hodnocení na plný počet. Další film v rubrice "nejoblíbenější". Krásná úvodní hudba. Už vím, jaký je rozdíl mezi zelenou s červenou, žlutou a modrou a zelenou s bílou. Bez ohledu na cokoliv, budoucnost lze změnit :). ★ Původní komentář (nechávám pro porovnání): Nedokážu se 100% ztotožnit s názory jako "krásné", "nezapomenutelné". Až tak dobré to nebylo. Mám takový nekonzistentní, zmatený pocit. Pozitiva: Krásné "míjení se" postav a zpětné dovysvětlovávání už viděných scén. Velmi se mi líbila kamera, poetika. Výborná kombinace holandských reálií, korejských herců a hongkongského režiséra. To vše sedí. Co mi nesedí, je logika jednání Park Yi-ových šéfů, co mě nedovolilo se do filmu "ponořit", byla závěrečná hudba, která je podle mého názoru okopírovaný motiv filmu The Classic (jako by si řekli: "chceme to samé, ale trochu jinak"). Jednání policistů mi připadne být trochu šílené, přestřelka z první části filmu zústane nevysvětlena. Konec jsem úplně nepochopil (dodatek: už chápu). Kdyby nebyl film natočený tak kvalitně a kdyby v něm nehráli moji oblíbení herci (Ji-hyeon Jeon, Woo-sung Jung), kdyby režisér nebyl tak dobrý, mohly to být klidně jen dvě *. Takto mám po prvním shlédnutí (directors cut) pocit, že mě to sice úplně neuspokojilo, ale pocit z toho jen tak nezmizí a film si (zatím) 4* zaslouží. ★ Dopsáno s odstupem: Je lepší očekávat styl jako je v hongkongském filmu Volavka, než mít očekávání podle korejských romantických filmů. ★ Dopsáno s dalším odstupem: Manželce se líbilo. Kamarádům také, jedna žena reagovala: "Musím to rozdýchať." ()
Popravdě moc nechápu to všudypřítomné pozdvižení. Deiji mi připadal jako řemeslně natočený greengrassovský bourne v korejském balení s korejsky utahaným trojúhelníkem. Zasazení do Amsterodamu je nápadité, ale ta nucená dynamika mě celý film doháněla k šílenství. Neustálé prostřihy mi dost komplikovaly sžití s postavami, ačkoliv jejich chování je taky dost náhodilé. Rozhodně jeden z nejhorších korejských filmů, které se dostali do top25, co jsem zatím viděl. ()
Reklama