Zajatci mlhy

Jak zde napsal třeba gudaulin, Zajatci mlhy jsou si tématem příbuzné s o 3 roky starší Kukuškou, která je však podle mého názoru více propracovanější, důvěryhodnější i zábavnější (když si dovolím použít tento přívlastek ve spojitosti s válkou). Tím však nechci říct, že bych se u Polumgly nudil, to určitě ne, navíc z psychologického hlediska nabízí opravdu zajímavou konfrontaci 2 zemí, režimů a mentalit. K tomu si připočtu reálně vyznívající (ikdyž ne tolik emočně silný) konec a vychází mi z toho slabší 4*. (25.10.2010)

Velmi komorně, střízlivě pojatý (proti)válečný film, který bez zbytečného sentimentu a nejspíš i vcelku realisticky vykresluje, jak hrstka ruských vojáků a německých zajatců staví "strategicky důležitou" věž v mrazivém prostředí sibiřské tajgy u vesničky Polumgla. Zdejší obyvatelé, ženy, starci a děti, mají z hostů samozřejmě pramalou radost. Film poněkud sráží naprostá předvídatelnost děje; snad jen ta úspěšná vesnická zaříkávačka pro mě byla mírným překvapením (anžto se vymykala běžné realitě:-)). Vytknout by se dala i určitá mozaikovitost, jsme postrkováni od jedné postavy k druhé a vlastně nikoho nepoznáme hlouběji, nikoho si neoblíbíme. Možná proto očekávaný závěr působí emočně vlažně - divákovi je z té situace smutno, vnímá absolutní nesmyslnost všeho toho snažení a vůbec války, ovšem slzička neukápne. Nicméně jde o solidní snímek, zvláště ta izolovaná atmosféra ukrutného mrazu se povedla. 71% (25.05.2009)

Zajatci mlhy je film hodně podobný Grbavici - v obou případech jsou hrdinové daleko od války, až se téměř zdá, že se jich už netýká, aby závěrem, ve své podstatě brutálním, ale podaným se samozřejmou lehkostí, připomněl, že válce nelze jen tak uniknut. Ani 12 let od konce války v případě Grbavice, ani několik tisíc kilometrů od fronty v případě Zajatců mlhy. Samotný film ve mně nezanechal hlubší dojem. Může za to nedotažený scénář: postavy zůstávají ploché, málo výrazné a neznámé i na konci filmu a jednotlivé mikropříběhy, jež vznikají během vzájemného pobytů zajatců a žen, jsou spíše jen náměty, které zůstaly nedořečené a nerozpracované. Přítomnost jakéhosi čarodějnictví je IMHO naprostý omyl. Zmiňovaný závěr mě pak zcela logicky nechal zcela chladným a netečným. Přesto ale nejsou Zajatci mlhy ztracený případ, kamera snímá velice obstojně, asi největším kladem je hudba (bohužel použitá velmi málo), nicméně téma okázale zastínilo čistou filmařskou práci. Což platí i pro, v úvodu zmiňovanou, Grbavici. (21.12.2006)

Tak tohle opravdu není ždáná hloupá americká limonáda, ale kus dobře odvedené poctivé práce. Celému filmu vévodí vynikající atmosvéra ruské zimy a divák má díky tomu chvílemi pocit jako by byl jedním z těch, kteří momentálně netouží po ničem jiném než se alespoň na chvíli ohřát u ohně, či spolknout byť jen jedno jediné sousto slušného jídla. Rozhodně se zde nesází na nějaký přehnaný sentiment a spíše se film snaží poukázat na krutost válečné doby i neskutečný nepořádek v organizaci ruské armády. Nikoho z herců sice neznám, ovšem ani to mi na skvělém zážitku nijak neubralo, ba naopak ještě přidalo na autentičnosti. No a ta odlehlá ruská vesnička, ve které se film odehrává je prostě kouzelná. Pokud máte rádi filmy z období 2sv. války zasazené do ruské zimy, tak tohle prostě musíte vidět... (16.12.2009)

No a k čemu je hospodářství bez chlapa - asi jen k tomu, co by byl bez ženský! A pokud je zdravej (i v sibiřské zimě), pohlenej a šikovnej, tak proč by to nemohl být třeba Němec. Společným strádáním se uhlazují hrany a pokud se třou dostatečně dlouho a intenzivně, může přeskočit i jiskra – a tedy přeskakují raz dva. A jak to vidí Rusové – odhlédneme-li od závěrečného masakru: zbídačelý a neozbrojený Němec není nebezpečný, na jeho účet je možno se i pobavit (ke své škodě se tak chovali i těm dobře živeným a ozbrojeným – zvláště k tomu největšímu). A Němci? Už dávno se mohli naučit rusky... Ale to se mohli naučit i Češi, aby z vesnice Polumgly nedělali zajatce přírodních živlů... Nicméně na rozdíl od gudaulina (a abych výborné scény doplnil) se mi nejvíce líbila šamanka a lovkyně medvědů. A to, že jsem nakonec propadl sentimentu, se snad dá omluvit věkem. (28.08.2016)