Tobruk

Rozhodně největší filmové překvapení na domácí půdě za posledních x let. Václav Marhoul nemaže divákovi med kolem huby a válku se nesnaží romantizovat, ani ji využívat jako pozadí k romanci. Dějová linka není téměř žádná, ale tehle epizodický styl vyprávění jsem docela uvítal. Parádní pouštní atmosféru dokresluje minimum hudebního doprovodu, v napínavých scénách se například žádná hudba nevyskytuje. Postavy jsou skvěle zahrané, nečernobílé (za všechny excelentní parchant ve skvělém podání Roberta Nebřenského) a chovají se uvěřitelně. Pár výtek by se také našlo (roztahanost děje), ovšem s přihlédnutím k tématu a k situaci, v jaké se nachází poslední dobou tuzemský film, budu hodnej. 90%. (01.11.2010)

Chápu, proč byl Tobruk natočen i komu je hlavně určen. Co už nechápu, je jak. Nemyslím tím ani tak celou formální stránku, které sedí nálepka ‚evropský film‘ jako ušitá, na rozdíl od takové Bathory, která stála 3x víc a přitom stále vypadá jako televizní film. Myslím tím hlavně, proč si sakra nenechal Marhoul napsat scénář od někoho zručnějšího. Proč film není o dvacet minut delší a nedozvíme se něco víc o postavách? Kde se v obou nováčcích najde zlom pro jejich chování? Proč ‚fuckující‘ anglický zdravotník nehledá dva zmizelé z transportu? A další a další otázky. Když už natočíme něco, co konečně vypadá k světu a trčí to z jednolitých ‚člověčinek‘ jako vidle z hnoje, dojede to na chyby, které dělají školáci s perem v ruce, jen proto, aby ten příběh odvyprávěli co nejrychleji. Na facku. (27.05.2009)

Václav Marhoul u mě tímhle filmem těžce zabodoval. Sice jsem čekal příběh, který bude více příblížen skutečnosti, ale když čekám, že holka bude mít na sobě černé spodní prádlo a má ve finále bílé, tak to taky neznamená vůbec žádný průser. Tobruk je z mého pohledu kus poctivé práce a je dělán s obrovskou úctou k těm klukům, co tenkrát pod československým praporem bojovali za správnou věc daleko od své vlasti, svých rodin, svých holek i svých hospůdek. Mám z toho všeho velkou radost. Film se povedl i po technické stránce, jasně poušť dost pomáhala, ale třeba nazvučenej ten film je naprosto fantasticky a některé scény jsou prostě fajnovky. K hercům nemám jedinou výtku a to u českých filmů taky není zrovna pravidlo a sázka na "neokoukané" tváře vyšla na 100%. Paráda, česká kinematografie má další výtečný příspěvek do filmového šuplíčku s cedulkou válka. Dodatek 17.5. 09 - Po opětovné projekci na DVD zvyšuju na plný počet. Po přečtení zdejších komentářů se ptám. A od kdy je válka o příbězích ? Válka je o lidech, bolesti, utrpení, odvaze, cti, zbabělosti a přátelství. Tobruk je prostě o válce. Z bonusového DVD je zcela zřejmý jakou úctu, obdiv a respekt má pan Marhoul k těmto legionářům. Film je jeho upřimný filmový dík těmhle chlapům za jejich činy a mých pět hvězd je zase můj upřimný dík panu Marhoulovi za jeho film. (30.09.2008)

Scénář: Václav Marhoul .. Je to dobrý film v tom průměrném smyslu. Nějaké strhující válečné drama čekal asi málokdo, že však budeme mít tolik tichých a chodících scén asi taky málokdo. Postavy spolu prakticky nemluví (okamžitě jsem si vzpomněl na Kim Ki-Duk ticháčky..) a tak vypráví vizuál. Poušť je naštěstí parádní prostředí s osobitým duchem. Škoda, že scénář více nerozvádí jednotlivé postavy, jejich psychologii do hloubky, nedokončuje některé situace, témata… Bez akce, dramatizace či vůbec nějakého nosného děje. Jen takové memento, že tam u Tobruku ti naši vojáci byli. (11.09.2008)

Z mojej recenzie: "Kus poctivé filmařiny, která si nehraje na velkolepý Hollywood ani na vypjaté drama. „Jen“ zobrazuje několik epizod z vojenského života několika obyčejných mládenců, Čechů a Slováků, uprostřed nevlídné pouště. Marhoul sice jako scenárista hazarduje s diváckou přízní, když si dovoluje ne moc koncepční dějové odbočky, navíc vše korunuje podivně uťatým závěrem, ale jako režisér dostojí vytyčenému autorskému záměru s hrdě vztyčenou hlavou. To spolu s neokoukanými tvářemi, moderně odvedeným řemeslem a výtečným zvukovým i vizuálním podáním dělá z Tobruku solidní žánrový film." (29.08.2008)