Tobruk

Půjdu proti, odhaduji, nejrozšířenějšímu pohledu zdejších uživatelů. Rozhodně nemám pocit, že by vadou Tobruku byla jeho neschopnost vylíčit své postavy. Jde spíše o neochotu a dle mého názoru nedůslednou. Sám bych si dovedl představit, že film unese odhození většiny, možná všech scén, které obsahují nějaký dialog o něčem jiném, než je tady a teď. Právě ony mi přišly nejslabší. Ani život vycházkový, s výjimkou dialogu u nočního moře, mi nic nedával. Přiznejme si to, ze stovek a stovek válečných filmů už dávno víme, že vojáci jsou obyčejní lidé, kteří mají nějaký pěkný, jakžtakž realistický mírový sen a někdo na ně doma čeká. Pojmout povahu obyčejného člověka neobyčejně a nově vyžaduje kus mistrovství, které scénaristovi IMHO chybělo. Je jen dobře, že se tomuto příliš nevěnuje a škoda, že vůbec. Konečně vojáci sami ve filmu přiznávají, že ke svému zázemí nemají žádný přístup a jejich činy zřejmě nijak nesouvisí s jejich původem. Jejich povahy formuje, či zhmotňuje až válka sama. Minulost vojáků nemá pro film v podstatě význam, pokud to není právě film o jejich minulost (zajímavou výjimkou je boj českých antisemitů proti antisemitskému nacizmu). Z desítek filmů zase tušíme, že vojáci občas strašně chlastají a chodí za kurvama... Čím je tedy Tobruk aspoň trochu výjimečný? Odidealizovaním válečného hrdinství. Pravda, zase taková vzácnost to nebývá, ale jen u filmů o válkách prohraných: americký Vietnam, ruský Afgánistán, německá a japonská druhá světová... U vítězného tažení proti režimu, jenž prokazatelně páchal genocidu, jde o vzácnost, byť ne o absolutní jedinečnost. Umírání je ošklivé, nedůstojné. Hrdinské činy nepřinášejí ani slávu, ani kýženou záchranu životů. Boje jsou odosobněné přestřelky na dálku nebo ještě neosobnější dělostřelecké ostřelování - náhle přijdou a náhle odejdou. Boj je jako poušť - fádní, únavný s občasnou bouří... Silné ***. (20.06.2010)

... A jako osamělý poustevník se toulal po vyprahlé pustině. Zbaven zdravého rozumu nad hrůzami, které ho potkaly, bloudil osamocen pustou krajinou. Tobruk mohl být skvělý válečný film. Jenže zde byla spousta věcí, které mu to ne zcela plně umožnily. Sázka na neznámé herecké tváře vyšla, neboť chlapci se skutečně snažili a jejich dialogy zněly až na několik okamžiků věrohodně. Scénář je vytvořen kvalitně, ale spolu s obsahovou stránkou děje, která je velmi slabá, nedokáže tento film nabídnout nic víc, než zcela průměrný zážitek s několika málo drsnými momenty a sympatickými postavami. Přišlo mi, že film je až moc "český", nemá skoro žádný zásadní příběh, z něhož bych cítila to pravé, syrové válečné peklo, či měla dojem, že se jedná o silné a mrazivé drama. Chyběla mi větší míra autentičnosti, uvěřitelnosti, větší propracovanost charakterů, k nimž by se divák mohl přimknout a ponořit se více do děje. Celé to na mě působilo jaksi prázdně, jakoby všechno zůstalo stát kdesi na okraji. (29.08.2011)

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. (16.05.2014)

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)

jo, tak timhle to je potvrzene. Češi umí tocit jen valecne filmy (tyka se to soucasnosti), vse ostatni je odpadova stoka... Takze, jak uz sem vlastne rekl, Tobruk je skvely film. Vsechna cest rezisere. Dokazal jste nadherne temer (opravdu mi to tak pripadalo, hlavne kdyz na zacatku napsali, ze je cely pribeh i postavy smyslene) alegoricky vykreslit nesmyslnost valky, rasismu, nenavisti i pratelstvi. film je hodne realisticky, spinavy, suchy (vzil sem se do jejich situace a pak sem musel rychle vypit pul litru + myslet na neco vtipne), take brutalni (scena s utrzenymi nohama je fakt skareda, a to se my zrovna ten harmonikar libil), mnohem vic brutalnejsi nez vetsina americkych popcornů, opravud cesi tohle umeji krasne vykreslit, za to americke flaky mi prijdou casto sterilni. takze prvni polovina jeste nudnejsi, chvili sem si musel zvykat na ceske hlasy (holt ja americke flaky pres to vsechno rad), chvili mi prichazeli srandovni, arabka byla hnusna, ale pak od sceny plujicich lodi, nad kterymi preletavali ochranne letadla film nabral neskutecne grady a to chvilkove odlouceni Pospichala, ticho pouste zpusobujici silenstvi (teda tam byla boure ale..) bylo zakomponovano do deje velice dobre. A konec me trochu prekvapil. Cekal sem ho jemne pozitivnejsi. Ale pak kdyz sem nad tim rozmyslel, tenhle dokonale sedel do Marhoulovy myslenky - deticky, nehrajte si se zbranemi, mohli byste si ublizit. Doufam, ze jednou zavladne mir PS: po filmu sem sedl ke compu a zacal hrat strilecku.. Vydrzel sem ji hrat jen chvliku, po Tobruku mi bylo pri zabijeni tak zle, ze sem proste nemoh.. Ovsem, sem zkazeny prilis, tenhle stav vydrzel jen par hodin :-(( PPS: soundtrack byl take skvely, arabska hudba k tem nehostinnym pustinam padla jak ulita, co nepadlo, byli lide v kine kolem mne. jejich smich v naprosto nevhodnych okamzicih vypovida o inteligenci dnesni mladeze (13.11.2009)