Rozpolcený

Doufal jsem, že M. Night Shyamalan je zpátky v plné formě, ale bylo to plané doufání...zůstal z něj jen plitký béčkař...to Willisovo cameo a odkazy k Vyvolenému to zachránit nemohly... Rozdvacetičtyřčtvrcení osobnosti je sice zajímavý a originální fenomén, ty béčkové propriety to ale dokonale zazdily... (17.05.2017)

Hleď bezvěrče, jež si tvrdil, že geniální vizionář a režisér indického původu M. Night Shyamalan už je dávno za zenitem. Po sérii komerčně ne příliš úspěšných (ale podle mě vůbec ne špatných) filmů totiž přichází s filmem, který se opět babrá v šíleně zajímavé myšlence a tu zároveň podporuje prakticky naprosto stoprocentní herecký výkon Jamese McAvoye. Nevím, co má Shyamalan v hlavě, když vymýšlí tak náročné náměty, ale musím říct, že to z té hlavy dostává na plátno naprosto úžasně a hlavně ve mně vytváří takové pocity, že podobné bych si sám nikdy nevymyslel. Během tohoto filmu jsem měl dokonce pocit, že sleduju něco, co přepisuje filmové dějiny a o čem se jednou bude přednášet na vysokých školách. Až tak na mě tento film zapůsobil. (22.01.2017)

M. NIGHT SHYAMALAN, SPLIT (2016) ________ I. ___ Nevím, kam Shyamalanovu tvorbu vlastně zařadit. Teda nevěděl jsem, dokud jsem neviděl Split. Musím předeslat, žé moje omezené vědomosti o tom, co je to rozdvojená osobnost, se zužovaly na představu, že 'někdo má v sobě ještě někoho jinýho’, přičemž slůvko ‘ještě’ výmluvně napovídá, že dva je až, až - živá vzpomínka na Exorcistu se tuhle domněnku zdála spolehlivě potvrzovat. Vím pouze z doslechu, že se experti snad dosud hádají, jestli si pacienti nevymýšlejí, když se jim snaží namluvit, že mají v těle zabydlených osobností dokonce víc. Že by číslovka mohla začínat závratnou ‘dvacítkou’ jsem z filmového plátna ten večer slyšel vůbec poprvé. Ocitl jsem se tedy v autu, rozuměj v roli bezbranného diváka, který si nemohl, tak jako Vy zasvěcenější, včas oddechnout, že dle mých zaručených informací DID takhle rozhodně nevypadá a nefunguje, a nemohl jsem tedy úlevně a z odstupu sledovat, jak se v tom chudák rejža plácá. Vlastně ani nevím, jak ty dvě hodiny, co jsem z plátna nespustil oči, uběhly... Co je na tom filmu, alespoň pro mě, opravdu zajímavý, mi ale nedošlo dřív než na druhý den ráno. Už se k tomu dostanu, ale to Vám budu muset nejdřív převyprávět, co se mi stalo před pár lety... ________ Němý údiv způsobil, že jsem ucukl o něco později, než bylo záhodno. Na zápěstí pravé ruky mi zbyla půlkruhová rýha rudé barvy a tvaru hrany rozžhavené plotny, dost to bolelo. To byste nevěřili, jak často máte během dne takové zápěstí, píšete-li pravou jako já, přímo před očima. Bylo to úplně jak z filmu Mikrokosmos. Zacelovalo se to hodinu po hodině, fakt nekecám, nemluvě o tom, jak se to pokaždý změnilo, když na to pad' můj zrak po probuzení. Bezděčně mě napadlo, že něco ve mně, nějaká síla, sama o sobě, zatraceně chce žít! A maká na tom, aniž by mě nechala jí do toho kecat, vážně intenzivně. Ten kontrast byl o to větší, že jsem v tý době měl nějaký chmury na duši, vlastně to bylo celkem zlý. Jenže čím dýl jsem na tu hojící se ruku nevěřícně zíral, tím byl ten můj smutek menší, a ještě menší. Někdy na tu sílu myslím i dnes. A pokaždý je to, jak když dostanu facku: Co seš shrbenej? ______ Pro mě je tahle síla, o jejíchž skutečných schopnostech podle všeho víme houbelec, skutečná, ať už to znamená cokoli. Vemte si, jak neskutečnou vynalézavost a úsilí prokázala, když šlo o banalitu, lehce spálený zápěstí někoho, co o pomoc ani moc nestál. Co je tahle síla asi schopná podniknout ve chvíli, kdy ‘má pocit’, že se v bezprostředním ohrožení ocitá duše bezbrannýho dítěte, že prochází něčím, co nemůže snýst, co asi udělá, když se celá vrhne do jejího zacelení? Nepochybuju, že si najde svoji cestu, a že není nijak divu, že tý cestě moc nerozumíme. A nějak mi nepřipadá nemožný ani to, že se jí podaří stvořit takový “osobnostní konstelace”, že si je ani nedokážeme představit. Shyamalan se o tomhle pokusil natočt film, což mu slouží ke cti… II. ___ (pokračování přííště…) (21.01.2017)

Spoilery. Nie je to až taký zázrak, ako The Visit (nevraviac o Šiestom zmysle, Vyvolenom a Znameniach), ale nejde ani o prúser á la Po zániku Zeme (o Poslednom vládcovi vetra nehovoriac, toho vraj niektorí diváci doslova neprežili). Čudný James McAvoy a neviditeľné dievčenské obete, ale tiež solídny psycho námet s adekvátnym finále a zábavným dodatkom v záverečných titulkoch. Ako samostatné dielo „iba“ veľmi ľahký nadpriemer s pár super momentami (a tuctami nesuper). Budete sa musieť preniesť cez úvodnú kolosálnu blbosť (tri baby by v pohode prebili 65-kilového magora), no ak to dokážete, čaká vás solídny psychotrilerový záhul. Ale to je všetko. No pokiaľ by Shyamalanovi bolo umožnené pokračovať v rozvíjaní daného univerza, tak by sme sa mohli dočkať veľmi zaujímavej a inovatívnej komiksovej série so sekuriťákom Davidom Dunnom naháňajúcim po Pensylvánii vyšinutých pošukov s nadprirodzenými schopnosťami. (11.02.2017)

Zázraky existují, Shyamalan je konečně zpět a já se konečně dočkal. Ne sice v takové parádě, jak jsme byli zvyklí z před 15-20 lety, když si vzpomene na legendární větu "I see dead people", která tak trošku katapultovala tohoto režiséra mezi absolutní smetánku Hollywoodu, ale už je to tak dávno, že člověka až zamrazí dvojnásob. McAavoy si podle mě zasloužil nominaci na zlatou sošku, protože to zahrál výtečně. Film graduje a my očekáváme očekávané, ale vše důležité se ukáže v pravou chvíli a tak jak jsme byli od Shyamalana zvyklí z filmů jako Znamení, tak i zde se dočkáme. Některé scény jsou lehce přitažené za vlasy, nebo natočené ne úplně důvěryhodně, ale i tak i toto mile rád odpustím. Nápad super, obsazení výtečné, hlavně mladá Anya Taylor-Joy v roli Casey na mě zanechala hodně dobrý dojem. Takže s odřenýma ušima za 4 ****. (20.01.2017)