Rozpolcený

Říká se, že tímhle filmem je Shyamalan zpět. Ja mám však pocit, že nikdy tak úplně neodešel. Točí až na výjimky stále stejné věci. Duchařiny, nebo minimálně thrillery, mnohdy s napřirozenými prvky, kde hlavní prim hraje 90 procent délky filmu kristalizující pointa, která na konci více či ménně šokuje. Když se ale jednou nastaví pravidla, je dobré se jich držet. A tak když se celý snímek nese v podtónu reality fyzikálních zákonů současného světa, je dobré se jich držet celou stopáž. Protože ten závěrečný game-changer mne vyloženě iritoval. A je to jeden z důvodů, proč propadlo třeba Now You See Me, které svými digitálními trikovými eskapádami nejednoho filmového fandu nasralo. Snad alespoň McAvoy dostale nějakou cenu za jeho výkon, byl totiž bravurní ! (29.01.2017)

McAvoy je mistr. Taky tam běhají holky s brokovnicí jen v podprsence... Shyamalan se vrací k tomu co mu jde nejlépe. Lehce mrazivým, divným thrillerům, které díky osobité kameře studio mylně kategorizuje jako horory. Rozpolcený má fajn premisu a i když je osob v McAvoyově misce zbytečně moc (důležité jsou cca čtyři), scénář neujíždí do přehnaných popisů stavu - prostě tak akorát, aby to pořád byla sranda. Flashbacky hlavní holčiny jsou mírně zavádějící, ale v závěru výborně zapadnou do nakřápnuté skládačky o strejdovi se zálibou v malých děvčátcích. Shy se Rozpolceného nemusí stydět, ba naopak ho nejspíš hodí na vlnu úspěchu. Snad s ním tentokrát naloží moudře. (22.01.2017)

,,JSME, KDO VĚŘÍME, ŽE JSME“… /// Tři čůzy ve spárech šílence s mnoha identitama v podání parádního McAvoye. Ovšem ten příběh zase taková pecka není. Nikam se to neposouvá. Jen „vězení“, magor a jedinej člověk, kterej všechno pochopí, se zachová jako píča (což není spoiler, ale fakt, páč tak je to v obyčejnejch hororech zvykem). Souhlas – je to jiný, ale celkem vobyčejný s dramatickou koncovkou a fanouškovskejma závěrečnejma deseti vteřinama. Ale že bych se kvůli tomu posral v kině… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já nejsem já. 2.) Doma mě píchaj a já nevím, jak se bránit. 3.) Thx za titule „C-Max“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2017)

Nápad dobrej, nicméně pocity z výsledku mam spíš... rozpolcený. Shyamalan si vždy potrpěl na okatě vysvětlovací dialogy i monology a ne vždy to bylo na škodu - tady jsem měl ovšem permanentně pocit, že se celou dobu všichni snaží prožvanit k něčemu, co vlastně ve výsledku za moc nestojí. Permanentní přísun vysvětlivek, náznaků, nápověd a odhalení je o krok napřed než by měl a kontraproduktivně se stará o to, že je napětí od začátku až do konce nehybně na nule. Relativně záhy totiž vyjde najevo, že místo psychologický války s multizáporákem se opravdu jen čeká na Bestii, což probíhá zhruba stylem "bude tam nějaká bestie... vážně přijde nějaká bestie... už každou chvíli se ukáže bestie... bestie bude něco ojedinělýho... bestie už klepe na vrátka... aha, tak to byla bestie". Zábavná je na celý věci pouze otázka, zda se psychologická rovina ve finále prolne s jakoukoliv formou nadpřirozena, což je vlastně vyřešeno docela střízlivě (tahle věta není spoiler!) Bylo to dobrý, nikoliv výborný - pohrát si víc s počtem osobností záporáka a víc znejednoznačnit průběh děje, byl bych asi nadšenej. Vysmívaná závěrečná momentka mě osobně potěšila. (14.02.2017)

Hleď bezvěrče, jež si tvrdil, že geniální vizionář a režisér indického původu M. Night Shyamalan už je dávno za zenitem. Po sérii komerčně ne příliš úspěšných (ale podle mě vůbec ne špatných) filmů totiž přichází s filmem, který se opět babrá v šíleně zajímavé myšlence a tu zároveň podporuje prakticky naprosto stoprocentní herecký výkon Jamese McAvoye. Nevím, co má Shyamalan v hlavě, když vymýšlí tak náročné náměty, ale musím říct, že to z té hlavy dostává na plátno naprosto úžasně a hlavně ve mně vytváří takové pocity, že podobné bych si sám nikdy nevymyslel. Během tohoto filmu jsem měl dokonce pocit, že sleduju něco, co přepisuje filmové dějiny a o čem se jednou bude přednášet na vysokých školách. Až tak na mě tento film zapůsobil. (22.01.2017)