Rozpolcený

Body za to, že Shyamalan nedá chvilku na vypnutí a nutí šrotit od začátku do konce, McAvoy sází ksichty v další střelený roli co by jen tak někdo nezmákl, ale s psychologickými thrillery jsem to měl vždycky na háku a DID mě nijak nefascinuje, takže za mě pořád jenom "celkem dobrý". Většinou mi narušený divnolidi sednou jen když někoho przní nebo vraždí v masce mačetou :) Přes 100M za dva týdny ale velezázrak a v záplavě samých nudných a těžce neorigo temnějších filmů za poslední roky v kině SPLIT vyniká s přehledem. (05.02.2017)

Doufal jsem, že M. Night Shyamalan je zpátky v plné formě, ale bylo to plané doufání...zůstal z něj jen plitký béčkař...to Willisovo cameo a odkazy k Vyvolenému to zachránit nemohly... Rozdvacetičtyřčtvrcení osobnosti je sice zajímavý a originální fenomén, ty béčkové propriety to ale dokonale zazdily... (17.05.2017)

Vítá vás Dennis, Barry, Patricia i Hedwig, tři studentky, jedna psychoterapeutka a M. Night Shyamalan, který podruhé za sebou dává vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. Loňský horor The Visit byl prostě slušným duchařským zářezem s výtečnou atmosférou. Tentokrát se blíží jistá bestie, která bude pro tři (nutno podotknout unesené) dívky znamenat krutý konec. Dennis a spol. jsou totiž jedna a tatáž osoba. James McAvoy tudíž představuje chlapíka s disociativní poruchou osobnosti. Mísí se v něm až třiadvacet identit a je radost ho sledovat. Nesmírně náročná role, až se divím, že k němu nezamířila alespoň nějaká herecká nominace. Horší je to s tvůrci, kteří úplně nedokáží udržet v napětí, dívky se z cely snaží docela naivně pláchnout (možnosti by v počtu tři proti rozhozenému vězniteli určitě byly), nijak zvlášť se o ně navíc nebojíme a Shyamalan tentokrát přepálil i délku. Pár scén bych dokázal postrádat, flashbacky vyznívají lehce do ztracena, klaustrofobický potenciál také zrovna nevyčerpáváme. Takže ve výsledku je tahle novinka spíš zajímavá, než nějak dechberoucí nebo mrazivá. Což je škoda. Berme to ovšem tak, že Shyamalan řemeslo pořád velmi solidně zvládá, látky si píše sám (což většina tvůrců nesvede) a netriviální nápady pořád tak nějak přicházejí. (14.02.2017)

Split má hodně blízko k tomu být označený za nejlepší film, jaký M. Night Shyamalan kdy natočil. Není to ani tak díky Jamesi McAvoyovi, i když ten na tom má taky svůj podíl, ale hlavně díky konci, který dokáže vyrazit dech a přehlušit předchozí události. Vypadá to, že kariéra kdysi nadějného Inda zase začíná pomalu nabírat ten správný směr a jsem upřímně hodně zvědavý na to, s čím příjde příště – jen těch jedenáct let plných zklamání prostě jeden zatraceně dobrý film vymazat nemůže. (08.04.2017)

Říká se, že tímhle filmem je Shyamalan zpět. Ja mám však pocit, že nikdy tak úplně neodešel. Točí až na výjimky stále stejné věci. Duchařiny, nebo minimálně thrillery, mnohdy s napřirozenými prvky, kde hlavní prim hraje 90 procent délky filmu kristalizující pointa, která na konci více či ménně šokuje. Když se ale jednou nastaví pravidla, je dobré se jich držet. A tak když se celý snímek nese v podtónu reality fyzikálních zákonů současného světa, je dobré se jich držet celou stopáž. Protože ten závěrečný game-changer mne vyloženě iritoval. A je to jeden z důvodů, proč propadlo třeba Now You See Me, které svými digitálními trikovými eskapádami nejednoho filmového fandu nasralo. Snad alespoň McAvoy dostale nějakou cenu za jeho výkon, byl totiž bravurní ! (29.01.2017)