Block Party

Libová záležitost, disponující tak úžasnou atmosférou, že jsem málem několikrát po skončení písničky zatleskal. Chappelle je božan, hudba fantastická (Fugees reunion, Mos Def a hlavně Kanye s dechovou sekcí) a Gondry navíc vše drží pevně ve svých rukou. Už ať to mám doma, abych si některé pasáže mohl pouštět znova a znova a znova a...... (03.08.2006)

Na film Block party jsem se bál podívat. Sice Michela Gondryho unávám a jeho filmy se mi líbí, ale už tak moc nehodloju Rapu. Proto jsem šel na film s obestředností a líbí se mi že to o tom Rapu vlastně moc není. Je to spíše taková Way tour, tedy cesta na ten rap koncert. Takže se setkáváme s roztodivnýma lidma(hipíci, drsní gangsta niggaz, aj.) Mezitím se ukazujou ukázky z toho koncertu. Nejlepší je rozhodně Kanye West. Docela překvapení ale jeto spíše takový průměr, ale za to že jsem byl fakt překvapen dávám o jednu hvězdu navíc. (01.07.2010)

3 důvody proč milovat tenhle film: 1) Michal Gondry - něco jako zlatou neobrostlou židli v mojí zasedací místnosti "topů" režisérů má rezervovanou, 2) David Chappelle - denně s chutí, denně jinak lítá, koho vám ta improvizace připomíná?, 3) Killing me softly - když vás nečekaně překvapí čekaná věc? To je zážitek, s hudbou navrch. Přisadil bych si na to, že jich ještě pár pan Gondry má. A ukáže. (27.02.2007)

Musim sa priznat, ze som trosku zmatena. na jednej strane po reziserskej stranke je to vyborne dielko, ale hudobne mi to nic nehovori. Erykah badu, Lauryn Hill a Jill Scott este ako tak, ale ten zyvsok vrieskajucich, pardon rapujucich hviezd mi naozaj nic nevravi. To, ze vsetko je na hovno, zivot je fucked up vieme vsetci. Cele to zachranoval David, aj ked to obcas s vtipkami prezenie, je to my cup of tea. Takze summa summarum, styri za to, ze som sa ani raz nepozrela na hodinky pocas pozerania tohto dokumentiku.... (21.11.2006)

Úvodní půlhodina kdy Chappelle pobíhá po své rodné hroudě a nahání neznalé na svou show je výtečná, stejně jako část o přípravách s návštěvou jednoho architektonického skvostu obývaného čarodějnickým post-hippie párem. Jenže pak se to začne plně soustředit na párty samotnou a s ohledem na její hudební styl jsem vlastně docela převapen, že jsem to ve zdraví přežil. Ale stejně jsem si hned po skončení musel pustil jako detox něco řízného od Alice Coopera, přece jen kdo má vydržet všechna ta provolání o utlačování, (ne)rovnosti a (ne)svobodě od lidí s diamanty v uších? (02.08.2009)