Block Party

Úvodní půlhodina kdy Chappelle pobíhá po své rodné hroudě a nahání neznalé na svou show je výtečná, stejně jako část o přípravách s návštěvou jednoho architektonického skvostu obývaného čarodějnickým post-hippie párem. Jenže pak se to začne plně soustředit na párty samotnou a s ohledem na její hudební styl jsem vlastně docela převapen, že jsem to ve zdraví přežil. Ale stejně jsem si hned po skončení musel pustil jako detox něco řízného od Alice Coopera, přece jen kdo má vydržet všechna ta provolání o utlačování, (ne)rovnosti a (ne)svobodě od lidí s diamanty v uších? (02.08.2009)

V podstatě dokonalý hudební dokument a jeden z nejlepších filmů roku. Má to tři důvody: 1) Hudba - hiphop nijak zvlášť nesleduju - až na několik výjimek mě tato hudba příliš neoslovuje. Těmi výjimkami jsou ale právě lidi kolem The Roots (Erykah Badu, Jill Scott, Mos Def), Kanye West a The Fugees. 2) Dave Chappelle - zábavný člověk, se kterým se nebudete nudit ani minutu. Lepšího průvodce si asi nedokážu představit. 3) Gondryho režie - byl to právě on, kdo Chapella přesvědčil, aby se celá akce konala v tak sevřeném prostoru uprostřed Brooklynu a je jasné, že to byla skvělá volba. Gondry přesně ví, jak se pohybovat prostorem - mezi pódiem a diváky - a daří se mu přenést atmosféru koncertu na filmové plátno. A nejsilnější moment? Killing Me Softly jsme všichni slyšeli milionkrát, ale když si vzala mikrofon Lauryn Hill a začala zpívat Strumming my pain with his fingers, Singing my life with his words, Killing me softly with his song... To prostě musíte vidět. (24.01.2007)

3 důvody proč milovat tenhle film: 1) Michal Gondry - něco jako zlatou neobrostlou židli v mojí zasedací místnosti "topů" režisérů má rezervovanou, 2) David Chappelle - denně s chutí, denně jinak lítá, koho vám ta improvizace připomíná?, 3) Killing me softly - když vás nečekaně překvapí čekaná věc? To je zážitek, s hudbou navrch. Přisadil bych si na to, že jich ještě pár pan Gondry má. A ukáže. (27.02.2007)

Dave je zvláštní typ komika, kterej se často a rád směje vlastním fórům. A já se jim často a rád směju taky. Dave je tak zvláštní, protože se zdá jako děsně při zemi chlapík (což o to, to von asi i je), ale má neuvěřitelnej komediální talent danej vod boha. Od týhle show jsem teda čekal dvě věci – že se zasměju, a že si poslechnu hudbu, která mě baví. Nečekal jsem, že to bude zároveň film tak umně režisérsky zpracovanej, že bude mít celkem podstatnou dokumentární rovinu a že budu tolik pohnutej reunion Fugees. Tak asi jediná výtka, že pomalu to jediný, co z koncertu Lauryn Hill a gangu ukázali, bylo Killing Me Softly, který má elektrizující nástup, co vás nabudí na další čísla, který ovšem nepřijdou. Ostatně i ostatní maj na DVD jednu, dvě písničky, přitom já bych u toho vydržel sedět půl dne. Nebo možná ne – tuhle atmosféru, to chce zažít. Doufám, že příští Chappellova Block Party bude blíž mýmu bydlišti… (07.07.2014)

Už je to pár let co jsem tenhle skvost shlédl. Úžasný průvod s opravdovými americkými umělci co se týče rapu, r´n´b a funku. Narvat do jednoho "filmu" osobnosti jako Most Definity, užasnou a nádhernou Layuryn Hill, Commona, hezouna Johna Legenda, profíky Westa & Daddy Kana a obry jménem Fugees, to je celkem umění. Průjezd s těmito hvězdami ulicemi Brooklynu se nedá hodnotit jinak než 5*****. (24.04.2012)