Block Party

Co k tomu říct? Doteď pořádně nevím, kdo to vlastně je Dave Chappelle. Ale je s ní docela sranda. Vidět naživo Lauryn, Erykah a The Roots, asi by mně jeblo. Jak krásně se poslouchá rap v doprovodu živých nástrojů, ti muzikanti jsou prostě blázni. Možná trochu méně Ježíše (jeden čas jsem si připadal jak někde v kostele) a možná trochu více víry v upřimnost vyřčeného ve filmu. Ale vlastně jsem spokojenej. trošku jsem se obával si to pustit, ale nakonec jsem dostal i více, než jsem čekal. (06.02.2013)

Block Party není jen záznamem koncertu nějakých hiphoperů, ale i obrazem komunity, která jím žije a toho, jak je tento hudební styl vnímám mimo ni. Nutno říct, že tahle komunita působí velmi nesourodým dojmem. Hodně vzývá Ježíše, ale nově též Aláha, z (až huličské) pohodovosti bleskově přechází ke vzteku a pocit, že je opravdová, se mísí s vnímáním její neautentické namachrovanosti. Skoro všechny tyto její vlastnosti jsou mi naprosto cizí. Nemám pocit, že dokument pronikl o moc dál, než jsem již byl. (21.12.2010)

Černoši černochům (teda převážně), ještě v době, kdy se to nehemžilo v publiku lidmi, co se zvednutými telefony natáčí vystoupení, to byla ještě ta správná atmosféra. Ale nejvíc na svědomí ji měli hlavně Dave Chappelle a všichni vystupující. Nedá se jim upřít hromada talentu, i když tento styl hudby nějak extra nevyhledávám. Nejvíc mě zaujala Erykah Badu a Jill Scott - obecně ženská vystoupení mi sedla víc než ty mužské, rapperské, které jsou takové trochu moc opičácké a na vše si stěžující (přesto ale poměrně dobré). Nevím, jestli to měli nacvičené, ale to, jak se navzájem doplňovali, to byla super improvizace. Dave Chappelle - sice ho moc neznám, ale s ničím se moc nesral a jeho vtipné hlášky to vše pěkně okořenily... a hlavně má můj obdiv za tu myšlenku zorganizovat takovou akci, pro lidi, zadarmo, za svoje peníze. Vím, že ještě víc nadšený bych byl, kdybych se v USA narodil a víc rozumněl všem těm negerskejm slangům a významu jednotlivých textů, navíc v souvislostech s dalšími kulturními osobnostmi a událostmi. Takhle mi toho určitě hromada uniklo, je to prostě jiná komunita, která má vlastní svět. Co mě nebavilo, tak ze začátku ta prohlídka domu, před kterým se Block Party konala - jakýsi opravdu divný hipísácký pár by si sice zasloužil nějakou tu pozornost, ale ne v tomto dokumentu. Pak se ale víc věnujeme pódiu, kde uvidíme i docela dost známých tváří, které se uchytily i ve filmové branži. Nezpochybňuji Gondryho cit pro hudební průmysl, ale tady se prostě jen zúčastnil výjimečné akce s kamerou v ruce. Ale stejně tak to mohl natočit kdokoliv jiný, protože hlavní zásluhu tentokrát neměl on. (06.10.2021)

Tak tohle je naprostej nářez. . . Davea Chapella sem do tohodle filmu vůbec neznal. ( ! ! ! ) To je snad ten nejstřeštěnější člověk jakýho sem kdy viděl. Z kina sem odcházel naprosto povznešen nad to že mi ujela poslední šalina. Je tam vidět, že si všichni to dělali . . . . prostě hlavně pro sebe a potom pro lidi. Ta radost čiší z každýho záběru. Určitě jeden z nejlepších "filmů" roku 2006. PS.: Když Fugees zazpívaj Killing Me softly budete mít husí kůži až na prdeli. . . (16.10.2006)

Na film Block party jsem se bál podívat. Sice Michela Gondryho unávám a jeho filmy se mi líbí, ale už tak moc nehodloju Rapu. Proto jsem šel na film s obestředností a líbí se mi že to o tom Rapu vlastně moc není. Je to spíše taková Way tour, tedy cesta na ten rap koncert. Takže se setkáváme s roztodivnýma lidma(hipíci, drsní gangsta niggaz, aj.) Mezitím se ukazujou ukázky z toho koncertu. Nejlepší je rozhodně Kanye West. Docela překvapení ale jeto spíše takový průměr, ale za to že jsem byl fakt překvapen dávám o jednu hvězdu navíc. (01.07.2010)