Zodiac

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

Od filmu jsem čekal lehce nadprůměrnou kriminálku, ale to jsem si nevšiml jména režiséra; o to více jsem byl pak zklamaný. Film někdy zabíhá až moc do detailů; někdy nevědomě/vědomě přechází do dokumentu. Ono se filmu sice nedá po režisérské stránce skoro nic vytknout, but on the other hand, nic vyzdvihnout. Čekat 160 minut na rozřešení, které nepřijde? Sice mi to nepřipadá moc spravedlivé vůči divákovi, ale co se dá dělat. Snímky Sedm a Hra měly jiskru, tento ji bohužel nemá. Hodnotím nakonec pouze průmerem, protože narozdíl od ostatních mě herci vůbec nezaujali (a doufám i za samotného Finchera, že to bude příště lepší). (29.06.2008)

Soundtrack David Shire: 1. Easy to Be Hard - Three Dog Night ,2. Sky Pilot - Eric Burdon/The Animals ,3. Soul Sacrifice - Santana ,4. Bernadette - Four Tops ,5. (I Never Promised You A) Rose Garden - Lynn Anderson ,6. I Want to Take You Higher - Sly and the Family Stone ,7. Hyperbolicsyllabicsesquedalymistic - Isaac Hayes ,8. Inner City Blues (Make Me Wanna Holler) - Marvin Gaye ,9. Brother Louie - Stories ,10. Hurdy Gurdy Man - Donovan ,11. It's Not for Me to Say - Johnny Mathis ,12. Mary's Blues - John Coltrane ,13. Solar - Miles Davis ,14. The Sound of the City - Johnny Mann Singers , (12.05.2011)

David Fincher se vrací na pole režie filmem o vrahovi, který nikdy nebyl dopaden a odsouzen. V úctyhodných 160 minutách mapuje celý případ Zodiaca a sekundují mu k tomu Jake Gyllenhaal (jedna z jeho nejlepších rolí v životě), Mark Ruffalo a Robert Downey Jr. . Fincher vytvořil hodně retro film, který je vizuálně nádherný a působivý. Bohužel si vzal velké sousto, protože případ byl vyšetřován cca 30 let a většinu těchto let uvidíte ve filmu. Časté skákání v čase z filmu skoro děla filmovou verzi kroniky jednoho případu. I přes dlouhou stopáž, která možná odradí hodně lidí, je Zodiac velmi kvalitní film, který se do kin nedostává příliš často. (17.08.2007)