O rodičích a dětech

V úvodu dlouhého rozhovoru říká otec (J. Somr) synovi (D. Novotný), že dialog je jen iluze. A tento film je jen iluzí, že se jedná o komedii, drama či poetiku. Od všeho sice trochu, ale chybí originalita. Předvídatelný je paralelně se odvíjející vztah synovy přítelkyně a "Syčáka". Rušivě působí přemíra flashbacků, ve kterých dominuje témata o ženských, trochu o alkoholu a v úvodu o kulinářství (i kanibalismu). Občas zaujme nějaká hlubší skorofilozofická hláška, ale celkově průměrný film bez výraznější atmosféry. (03.07.2010)

Dvě dvojice, dva nekonečné (někdy humorné, občas lidové, ondy i intelektuální) dialogy, ... a to v plných 110 minutách. Kdo hledá ve filmu pouze zábavu, akci a nesmysly ujetých scénáristů a režisérů, nechť se raději nedívá a pustí si Van Helsing. Kdo hledá ve filmu odpověď na mnohé životní otázky a případné poučení, nechť se tedy pokusí v tomto snímku najít odpověď na otázky soužití rodičů a dětí, na otázky o nenaplněných přání dětí i jejich rodičů, a nakonec i na otázky ohledně vzájemného nepochopení a následných domněnek a chování. Josef Somr exelentně zahrál klasického "tatíka" v letech, který si uvědomuje spousty svých "mladických" chyb v rodičovské výchově a právě snad proto projevuje přehnanou starostlivost o svého syna (45) ve snaze ochránit ho před stejnými chybami a léčkami života. Ale žádný tatík, ( tedy ani já), nepochopí, že každé dítě si musí napřed rozbit nos, než pochopí (... tedy to dítě, a třeba i čtyřicetileté), že ten "tatík" měl vlastně pravdu. PS: Lepšího komunistu, než Lábuse ve vytahaných červených teplákách "na půl žerdi" s lahví desítky si opravdu představit nedovedu. :-) (Dále odkazuji na komentář CaptainNor) (15.11.2008)

Možná za to může vyjma čecháčkovského apriorního komplexu ze všeho českého také zvuk a poslech vlastního jazyka, co nám znemožňuje plný ponor do českých filmů, co zviditelňuje utajovanou reprezentaci a zostřuje naši kritičnost. Dialogy, které psal nějaký stand-up komik, zřejmě zneuznaný eskamotér, utečenec z cirkusu, tomu zde ještě přidávají. (14.10.2008)

Měl mě varovat už oficiální text distributora: "Komedie O rodičích a dětech chce navázat na nejlepší tradice české filmové komedie. Vtipné dialogy, výjimečné herecké výkony a humor spojující diváky napříč generacemi." Pokud mě Michálek v "Babím létě" nudil až otravoval, pak v "O rodičích a dětech" mě vyloženě sral. Chápu, asi nejsem cílová skupina tohoto filmu, který považuji za jistou generační výpověď současných padesátníků. Michálek si podle všeho s Haklem - autorem knižní předlohy a spoluautorem scénáře - dobře rozuměl, oba jsou od sebe věkově vzdáleni jen dva roky. Mě na rozdíl od nich ale všechno to vrstvení banalit, "životních mouder" a "pábitelských historek" ze života strašně unavovalo. Spolu s hereckým obsazením (nevermore za Marianu Kroftovou - OMG, kde ji jenom vyhrabali?! to už dneska stačí jen ukázat na kameru kozy a odříkávat repliky s unylým výrazem ve tváři?) a celkovou nezajímavostí zvolených lokací je tento snímek jeden velký omyl, který připomíná spíš televizní inscenaci než celovečerní film (a celková stopáž by klidně snesla o 20-30 minut prostříhat). To by se ale do filmu nevešly všechny ty rozmluvy mezi otcem a synem, které jsou z Haklovy knižní předlohy (první vydání 2002, Magnesia Litera 2003 za prózu) převzaté v podstatě doslova, a podle toho taky vypadají. Ne, skutečně nemůžete jen tak vzít literární dialogy a nechat je přežvejkat známými herci. To, co v Haklově próze ještě jakžtakž funguje, již působí na filmovém plátně vykonstruovaně a nevěrohodně. O rodičích a dětech je asi tak příběhem ze života, jako Vejdělkovy "Ženy v pokušení", akorát že s opačným znamínkem - Vejdělek je uhranut krásnými lidmi z časopisů, Michálek naproti tomu obdivuje lůzry a staré dědky. Toto je přesně ten typ českých filmů, u kterých mi je trapně a s kterými se zásadně míjím. Osobně mi tahle blbost místy připomínala až Kameňák. Celkově je to výrazně nepovedená - a hlavně strašně zbytečná - literární adaptace Haklovy asi zatím nejlepší knihy, za kterou nemohu dát více než 2*. (23.04.2011)

Těžko by někdo našel lepší filmový ekvivalent procházky. Hlavní linie s Novotným a Somrem příjemně ubíhá, nenudí a je plná životních mouder. Vzpomínkové pasáže jsou slabší, ale dokreslují oba charaktery. Zařazení vedlejší linie by mělo opodstatnění, kdyby vedlo k fatálnímu konfliktu. Ten však vůbec nenastane. (04.05.2022)