O rodičích a dětech

Na první pohled nevinná konverzačka na téma chlapi / ženský / fotři / matky / syni, v níž ovšem bije srdce pochroumaný chlapskoženský chemie vostošest. V různých myslitelných polohách, z nichž navzdory slovu "komedie" nikdo není moc šťastnej. Novotný se Somrem boží, "herečka jedný role" Kroftová jakbysmet. Ústřední hudební motiv Michala Lorence je pak skvělej dezert po obědě, kterej byl výživnej sám o sobě. (02.11.2019)

Vlastně je mi docela líto dát jen průměrné hodnocení, protože natočené je to skvěle. Je to dynamické a dobře zahrané. Téma procházky, při které se osvěží vztahy syna a otce, je výborné. Ale je tu několikeré ale, tak například dějiny století smrsknuté na prvorepublikový kapitalismus a pozdější dobu, která je vyjádřená pouze rozhodnutím o tom, jestli jít s proudem nebo ne... To je stejně problematické, jako omlazující kůra Josefa Somra, který je vynikající ve své roli, ovšem ve svých 73 letech by se neměl spokojit s barvou na vlasy a případnou přehazovačkou k dotvoření svého mladšího já. Cestou skrze Stromovku se bohužel také rozvinulo téma domnělého ideálního vztahu s rychlým nárazem na bolestnou realitu. Takže československé přátelství už bylo jen pomyslnou třešničkou, která měla hořkou příchuť trotlujícího Lábuse, který jakoby pokračoval ve své roli z Non Plus Ultras. A to se mi věru nelíbilo. (06.09.2009)

Kam pořád všichni chodí na to, že jde česká kinematografie do prdele? Vždyť pro mě je současný český film bezmála jistota a když pominu extrémy typu Kameňáků, Paniců naniců, Crash Roadů a podobných projektů, které jsou odsouzeny k tomu být špatné už ve chvíli, kdy scénárista napíše první slovo, málokdy jsem byl v posledních letech zklamán. Vladimír Michálek pak svým filmem přidal další bod na stranu „nových“ českých filmů, které mne přímo nadchly. Melancholická, sentimentální a hořká komedie (ano, uznávám že mnoho jiných „žánrů“ se u nás netočí, ale na to se můžu víte co, mě se to líbí, češi to umějí a vystihnout tu naší náturu jinde nedokáží, a o české akční sci-fi nestojím, na to jsou lepší jiné země!:-)) mě nejprve rozesmála, následně jsem prožil neopakovatelné vzplanutí a nakonec dojatě ztuhlý seděl u závěrečných titulků. Zpočátku mě dějová linie přítelkyně a syna spíše rušila, když poměrně zbytečně, nezáživně a násilně skákala famóznímu Somrovi a Novotnému do řeči při jejich procházce Prahou, jenže se sílícím jiskřením získávala tato polovina příběhu na důležitosti a zajímavosti, až nakonec tlachající staříky úplně zastínila a závěrečné protnutí udělalo za tímto vynikajícím filmem hodně silnou tečku! K hereckému obsazení asi toto, jedná se o sólo pro čtyři postavy, Josef Somr a David Novotný jsou třída, jejich hereckému umu nemá smysl cokoliv vytýkat (snad jen Somrova postava chvilkama vybočí až na hranici karikatury svéhlavého důchodce) a při jejich konverzaci skutečně působí jako otec a syn, na Luboše Kostelného a Marianu Kroftovou si však člověk musí chvíli zvykat, ale nebojte, zvyknete si a tak zářivou přeskakující jiskru jsem na „plátně“už dlouho neviděl, především ze strany Kroftové! Jasných 5* a v nejbližší době repríza! (06.11.2008)

Na snímek se dobře dívalo, chvílemi byl i úsměvný, ikdyž ve své podstatě hlavně hořký. Dialogy (nebo taky jeden dlouhý rozhovor) mezi otcem a synem na mě opravdu zapůsobil/y, hlavně svojí přirozeností, obyčejností a zároveň takovou laskavostí. Vedlejší dějová linie mezi přítelkyní a synem mi nevadila, přestože ve mně hlavně vyvolávava pocit očekávání, kdy "to" příjde. Film je ukončen (dle mého názoru) taky dobře a tak můžu jen konstatovat, že mě Michálek znovu nezklamal (ale vrchol jeho tvorby zůstává stále nepřekonán). (03.07.2010)

Tak už je mi jasné, kam se mi ztrácí zásoba pití ze soukromého baru. Já bláhovej podezíral souseda a on mi na to chodí orangutan zaběhnuvší se z nedaleké Trojské ZOO :-) Teď vážně. Tahle nenucená procházka životem a konfrontace stáří s mládím (rodičů a jejich dětí) a kterou navíc tak dobře zná každý z nás, (z toho svého vlastního soukromého života), vám uběhne tak rychle, jako když padáte ze skály a vám se před očima v okamžiku promítne celý váš dosavadní život. A musím (si) přiznat jedno. Přicházel jsem ji na chuť („procházce“) s každou další ubýhající minutou víc, zvlášť, když se začalo (UPŘÍMNĚ) brnkat na vážnější strunu. Jsem nesmírně rád, že pan Somr dostal příležitost dokázat, že je stále plný sil a „umí“, (byť dotyčný nemusí už nikomu nic dokazovat) a ve spojení s D. Novotným vytvořil (lehce) netradiční, ale náramně se doplňující dvojici. Snímek O rodičích a dětech je civilní , nenucená a naprosto přirozená (vztahová) tragi-komedie ze života, kde se obdivuhodně promýchávají úsměvné momenty s těmi vážnými (inu, to je ŽIVOT) a jelikož už „jsme byli“ dost dlouho vážní, dovolte mi komentář zakončit v poněkud odlehčenějším duchu. „Jdi doprdele s koprem!“.... SOUHLAS! :-) a poprosil bych o dvojitej nášup pravý číny a jako druhý chod lehce netradiční ragů! Kdo viděl ví, kdo teprve uvidí, pochopí...... p.s. a ano, řadím se taky mezi ten zlomek z vás, kteří jsou toho názoru, že bez dvojice Kostelný-Kroftová by se jednalo o mnohem větší zážitek. Tahle linie slouží tak max jako rušivý element. Já bych mnohem více uvítal, aby ta „procházka“ pana Somra s D. Novotným nebyla ničím rušena a s pomocí flashbacků do mládí (dětství) nás oba provedli až na konec (procházky). Btw, samotný závěr pohladil po duši a vykouzlil úsměv (tedy alespoň na té mojí tváři). Srovnání s Linklaterem je na místě a musím (si) přiznat, Michálek (resp. scénář) v mém případě z tohoto „minisouboje“ vychází jako vítěz. Možná to bude tím, že už mi dávno není náct. Ještě pár let a v mém případě bude spíš aktuální Babí léto. No, zase tak brzy to nebude :o) (18.11.2011)