Režie:
Pavel HášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Ladislav Frej st., Antonín Molčík, Zdena Hadrbolcová, Martin Stropnický, Bronislav Poloczek, Dana Batulková, Jan Skopeček, Jana Vychodilová, Jaroslav Cmíral, Libuše Štědrá (více)Obsahy(1)
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého… (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší. ()
Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali. ()
Námět je sice zajímavý, ale dramatičnost bohužel končí ve chvíli, kdy se zásadní věci řeší při jízdě autem (záběr na střetávající se auta byl teda přímo komický...). Herecky (až na Rudolfa Hrušínského a Jana Skopečka) nepřesvědčivé, ale spíš to vychází z nefunkčních postav a scén (zmrzlinový prolog, kobercové maloměšťáctví, podávání si rukou...). ()
Rudolf Hrušínský byl opravdu Pan herec,i když se tady ploužil na smrt nemocný. Exteriéry tohoto příběhu se natáčely před říčanskou nemocnicí. Ulicí, kde jezdil Ladislav Frej autem jsem chodila školy. Dokonce vjednom záběru je vidět restaurace Morava. Dnes je tato restaurace už zbouraná a místo ní je autobazar s luxusními vozy, což je docela škoda. Byla to poměrně vyhlášená restaurace. ()
Dobré televizní drama, které i dnes může divákovi dát chvilku na zamyšlení, kam to se svým životem směřujeme. Sice pravda, dnes by se taková vilka určitě neprodávala (i když i dnes se stane, že se 4 potomci nedokáží domluvit a musí barák prodat), obzvlášť teď, kdy domy mají neskutečnou cenu, ale i tak se dá z filmu vypreparovat myšlenka vztahu rodičů a jejich dětí. Dobré vidět, dobré se nad tím i zamyslet. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Stánek, na kterém bylo napsáno občerstvení, se prodávali květiny. (M.B)
- Nemocnice, kde se natáčeli pouze venkovní scény, byla nemocnice v Říčanech, ostatní scény se natáčeli ve studiu. (M.B)
- Během dialogu mezi Martinem Stropnickým a Ladislavem Frejem st. v autě je možné všimnout si, že záběry na každého z nich jsou natočeny zvlášť. Ve střídajících se záběrech je totiž pokaždé jinak stažené zadní okénko. (M.B)
Reklama