Takeshis'

Z posledních filmů božského Takeshiho jsem začínal mít dojem, že začíná být strašně sebestředný a namyšlený. Tento film to naplno dokazuje a pro nejaponského diváka, který celou jeho tvorbu neviděl třikrát to je dost těžké dílko. Musíte aspoň trochu Takeshiho znát. Přesto je pro mě stále na co se dívat a nad některými nápady žasnu pořád dokola. (31.07.2006)

Ani po třetím kouknutí to prostě nemůžem dostat nad *** :). Před tímto posledním kouknutím ještě pro jistotu bylo koukání na všechny takešiho filmy co máme doma, ale prostě i tak je to jen nesouvislá změť scének odkazujících na všechno možné, pochopitelně většinou na tvorbu Takešiho Kitana a to nejen pokud jde o filmy, které režíroval, ale odkazuje taky na cokoli čím se zabýval, takže se začíná od Veselých vánoc pana Lawrence a pak se skáče přes úplně všechno. Stepující tanečníci, kluk převlečený za gejšu, jakuzáci, klauni, housenky, protivná "manželka", sumisti z takešiho hradu atd. atd. Všechny tyhle scénky nebo klidně i úplně nesouvislé sekundové záběry odvolávající se k něčemu kitanovskému jsou na sebe naplácané jen tak jak si Takeši asi vzpomínal na svou kariéru s kamarádama u piva a podle toho to vypadá i dál, protože čím víc piv, tím víc housenek a větší zmatek. Některé scénky jsou vážně moc vtipné, i když jsou úplně absurdní, nevztahují se k žádnému ději a samy jsou klidně bezdějové. Jiné ale jsou taková natáhlá nuda a to platí pro velkou část druhé poloviny filmu, která je fakt táhlá a dochází v ní nápady a nějaká vtipná rozsekávka přijde jenom zřídka. Takeši si tu prostě dělá legraci z vlastní tvorby, z kinematografie a zábavního průmyslu, dělá si legraci ze stereotypů v určitých žánrech, ale nejvíc ze všeho si dělá legraci z diváků asi jako když klaun promluví takešiho hlasem že "co na mě tak civíte? myslíte že mě tahle práce baví?" :). Pro diváka, co nezná Takešiho filmy je to naprosto nekoukatelné, přinejmenším ne za střízliva, a pro ty, co znají jen jeho režijní tvorbu je to pořád málo pochopitelné a pro ty, co znají všechno od 2beatu přes takešiho hrad až po Zatoičiho je to nepochopitelné stejně, protože to ani nemá dávat smysl ale jen připomínat a parodovat vlastnoručně vybraný Kitanův best of :). (21.12.2010)

Může Takeši utéct před Kitanem? Neboli může nějaká z postav ztvárněných Kitanem skončit jinak než, jak mu to diktuje publikum? Z režisérovy trilogie sebereflexivních snímků jednoznačně nejsofistikovanější i nejkomplexnější buleska staví na tom, že namísto doslovnosti i de facto tradiční lineární naraci ve "Sláva režisérovi!" a "Achiles a želva" uplatňuje snovou logiku a zdánlivě zcela rozpadlé vyprávění. ve skutečnosti ale "Takeshis'" jsou precizně promyšlený systém, který lze popsat linii smotanou do šroubovice, jejíž závity jsou navíc propojeny moty (jako v případě DNA) v podobě pitoreskních figurek z Kitanovy předchozí tvorby potažmo jeho Takeši gundan (spolek varietních umělců různorodých talentů spolupracující s Kitanem). To vše jako sen kitana o sobě jako jiném člověku, který, ale přesto nedokáže uniknout své filmové personě a jehož diváci (personifikovaní ve skvělé figuře žlučovitě zlomyslné báby) nenechají dělat nic, co by narušovalo jejich očekávání. A k tomu všemu jako šťavnatý bonbónek naprosto famózní role pro Susumu Teradžimu. (11.04.2012)

Je to vydarená komédia od Takeshiho Kitana. Má výborný príbeh o dvojici mužov, uznávanom hercovi gangsteriek, ktorý má všetko, na čo si len pomyslí a predavačovi v malom obchode, ktorý zase túži po rešpekte a kariére filmovej hviezdy, pričom obaja sú až na farbu vlasov úplne rovnakí, ale po strete so zabijakom, po ktorom predavač získa množstvo zbraní sa rozhodne radikálne zmeniť svoj život. Spracovanie sa mi páči, jediné čo môžem vytknúť je to, že sa tu občas nájde nejaká pre mňa nezaujímavá scéna, napríklad niekoľkominútové divadelné vystúpenie, ktoré ma vôbec nebavilo, ale inak som nadmieru spokojný, film si ma získal už od prvej minúty, jedna zaujímavá scéna strieda druhú, celé je to úplne nepredvídateľné, takže som sa stále tešil na to, čo nové si pre mňa film pripraví a akú cestu si zvolí, je tu množstvo menších prvkov alebo postáv, ktoré sa občas objavia a dej osviežia, takže až na tých pár scén ma to bavilo až do konca. Pre skutočné užitie si filmu má ale veľký vplyv to, aký má divák vzťah ku Kitanovi a jeho tvorbe, keďže celý film je preplnený rôznych odkazov na jeho filmy, ale keďže som videl väčšinu z jeho tvorby, tak som s týmto nemal žiadny problém. Veľmi spokojný som s humorom, film síce využíva taký zvláštny typ humoru, ktorý mnohým nesadne, ale mňa to bavilo, väčšinu filmu som sa nedokázal zbaviť úsmevu na tvári, nájde sa tu dostatok vydarených vtipných scén. A na moje prekvapenie ma tu zaujala aj akcia, kvôli žánru tu samozrejme ani nejaké klasické akčné scény nie sú, ale mŕtvych je tu nespočet, umierajú takmer po desiatkach so slušne krvavými zásahmi a tie rôzne scény, kedy sa hlavný hrdina zbavuje každého, kto mu vadí ma skutočne bavili. Herecké obsadenie je výborné, perfektný Takeshi Kitano v dvoch úlohách, zahraných jeho bežným štýlom, síce postava herca až tak moc priestoru nemá, ale ako predavač je skvelý, je tu viacero veľmi zaujímavých menších postáv, ako Susumu Terajima v úlohe suseda užívajúceho si predavačove neúspechy alebo večne nepríjemná Kayoko Kishimoto, ktorá mu stále znepríjemňovala život. A k tomu ešte plno iných slušných vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, Kitano tu využíva svoj štýl, ktorý mám rád. Pred rokmi by ma tento film asi až tak veľmi nebavil, ale ako Kitanov fanúšik po pozretí takmer celej jeho tvorby nemôžem hodnotiť horšie. Na plné hodnotenie to nie je, ale bavil som sa nadmieru a určite sa k tomu ešte niekedy vrátim. 78% (04.08.2012)

90% - Surrealistická sebereflexe s názvem Takeshis´ je beze sporu Kitanovým nejsložitějším filmem. Při jeho shlédnutí určitě snadno ztratí orientaci každý, kdo japonského génia nezná. Znalost jeho předchozích filmů, stejně tak jako Takeshi´s Castle (a podobných shows), je pro požitek z Takeshis´ asi nezbytným předpokladem. Dokonce i já sám jsem celkem dlouho nad tímto filmem nechápavě kroutil hlavou, ale konec mým míněním tak otřásl, že jsem neodolal, a prohlédl si to celé znovu. Pochopil jsem, že vše, co mi přišlo prve jako bezúčelné střílení, či tancování je vlastně dokonalou studií sebe sama coby člověka, jehož dílo má vliv nejen na lidi okolo, ale i na něj samotného, a především na to, co od něj společnost dále očekává. Jistá paralela s Felliniho 8 1/2 tu skutečně je. Scéna se spojeneckým vojákem pak orámuje Takeshis´ jako memento toho OPRAVDOVÉHO střílení. Mnoho alegorií a symbolů (např. barvy pistolí, vlasů, nebo opětovné znění textu , či zjevování se postav) zde dělá z celého filmu velké puzzle podobné filmovému plakátu Takeshis´. Podle mého názoru složité, a krásné puzzle. (23.04.2006)