Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHrají:
Takeši Kitano, Kotomi Kjóno, Kajoko Kišimoto, Ren Ósugi, Susumu Teradžima, Šógo Kimura, Beat Kijoši, Tadanobu Asano, Makoto Ašikawa, Džunja Takaki (více)Obsahy(1)
Beat Takeši žije hektickým životem filmové a televizní celebrity. Jednoho dne potká nesmělého pokladního ze supermarketu jménem Kitano. Ten se zatím marně pokouší prosadit jako herec a touží být stejně úspěšný jako jeho slavný protějšek. Oba dva jsou si samozřejmě, až na barvu vlasů, k nerozeznání podobní. Po jejich setkání se Kitanovi začíná zdát, že je Beat Takeši. Nebo je všechno jinak? V absurdním a trochu surreálném příběhu si nemůžeme být zcela jistí, co je skutečné, kdo je kdo, kdo koho hraje. Rozverná zpověď režiséra Takešiho Kitana v mnohém připomene slavný film 8 1/2 Federica Felliniho. (Febiofest)
(více)Recenze (63)
Pokud Kitano čerpal inspiraci ze svých snů, na jeho místě bych se bála usnout. Bála bych se i svých povýšeneckých, sebestředných detailních záběrů, odbarvených kštic a natáčení erotických sekvencí, byť snových. Ovšem konkurzní epizody a stepařská taneční čísla stojí za probuzení, jenže na dobrý film to je zatraceně málo... ()
Po opětovném shlédnutí se musím Kitanovi omluvit, že jsem po fébiácké půlnoční projekci udělil pouhé 4 hvězdy. Obzvláště v porovnání s jeho následujícím a zatím posledním filmem Kantoku Banzai se zdánlivá surreálná bizarnost mění v dokonale propracovaný plán relfektující veškeré polohy Kitanovy tvorby. Tento film satiricky místy až parodicky pracuje mimojiné s lynchovskou snovou logikou (hlavně z Mulholand Drive), ovšem v porovnání s ním vlastně postrádá vnitřek. Míří z vnitřku, ze snu cele ven, k sebereflexi. Ale je to přesně zrcadlově opačný pohyb, než jakým svou tvorbu Kitano destruuje v Kantoku: Banzai. Takeshis je film, který se pozvolna rozpadá, Kantoku se naopak dlouho nemůže ani rozeběhnout a začít alespoň trochu fungovat jako film. V Kitanově tvorbě se neustále v různých podobách - jak na rovině postav tak stylu - oběvují dvě protikladní a přesto se doplňující polohy: Beat Takeshi (přímočarý expresivní televizní komik) a Takeshi Kitano (minimalistický filmař, pracující s jemnými nuancemi) - tyto dvě stránky stvárňují třeba oba hlavní hrdinové ve snímku Děti se vracejí, kde protikladní hrdinové jak se ukáže na konci, se dokonale doplňují; zde se objevují dva Takeshiové (oba hraní Kitanem) a defakto vzájemně sní o tom, jak se stávají jeden druhým. Oba poslední Kitanovy filmy jsou maximálně přímočaré (zde množství gagů, sebeparodujících slow-motion záběrů střelby...) a maximálně sofistikované zároveň. ()
Umělecká zpověď Beata Takeshiho, kterou se vyjadřuje k rozpolcenosti mezi zakřiknutým bezvýznamným začínajícím hercem a suverénní obletovanou superhvězdou zaškatulkovanou v rolích jakuzáků, přetvářce všude kolem sebe, moci a síle slávy srovnatelné s namířenou zbraní a desítce dalších motivů. Snímek rozhodně není jednoduchý na sledování, občas prolne do surreálných snů či tanečních estrád a jeho dějová linka hraje přinejlepším třetí housle. Spíše jen pro ty nejoddanější fanoušky, kteří mají Takeshiho dokonale nakoukaného. ()
Není to geniální jako Felliniho 8 a ½, není to strašné jako Balíkovy Narozeniny režiséra Z. K. Ale na lepší pozici, než je střed pomyslné úsečky „filmů o sobě“, Takeshis‘ nemá, mj. i kvůli nezřízené zálibě v pistolkách. Výstřelů je tu tolik, že by vydaly za deset válečných, gangsterských a jiných podobných střílečkových žánrů dohromady. Film je kulkami doslova prošpikován a jejich množství je nejen zabíjející, ale především ubíjející v působení na diváka - neustále silněji se vkrádající pocit nudy vyvolávají opravdu spolehlivě. ()
Tohle bylo poprvé, kdy jsem film fakt nepochopila. Hleděla jsem na to sice se zaujetím, ale měla jsem z toho pěkný maglajz v hlavě. Říkám si "Co to...co to sakra je? Co to má být?" Na jednu stranu to byl zajímavý výlet do autorovi mysli, snad i života nebo co, ale já jsem to fakt nepochopila. Teď poněkud pochybuji o své inteligenci. o_O Každopádně některé momenty byly až směšně absurdní, humor tomu nechyběl..i když byl podivný a nepochopitelný. Možná se mi jenom zdálo, že jsem se na to dívala...já fakt nevím. Nejspíš se na to budu muset podívat ještě jednou. ()
Galerie (6)
Photo © Shochiku Company
Reklama