Království potoků

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)

Námět vůbec není špatný, ale panu Ludvovi se podařilo udělat z něj strašně unylou záležitost. Každé vánoce se těším na hlavní pohádku a téměř pokaždé jsem zklamán, copak to už po revoluci nejde? Za komančů se točilo za pár chechtáků, pod knutou cenzury a za nutnosti různých kliček a kdovíčeho a byly to skvosty, všichni do toho šli prsama :-) Proč jsem po každé, nově natočené pohádce utahaný, jak kdybych skládal čtyřicet metráků uhlí na půdu? (15.12.2008)

Když se na to tak dívám, jako bychom dnes neuměli natočit krásnou českou pohádku, jako to uměli pánové Frič či Zeman. Možná to bude malým rozpočtem, do očí bijící televizností a nedostatkem nápadů. "Království potoků" je totálně o ničem, malé dítě určitě nebude schopné koukat 78 minut na něco, kde není žádný pořádný děj, souboj dobra a zla, princ a princezna atp. A pro dospělého je to nuda stejná, snad ještě horší, když je tu ta možnost srovnání. (05.02.2006)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Jestliže tahle pohádka opravdu běžela před sedmi lety na Štědrý večer na ČT1 jako premiérová pohádka, tak jsem rád, že jsem v té době dával na Štědrý večer přednost jiným programům než byla pohádka na ČT1. Protože tahle zvláštní pohádka se opravdu hned tak nevidí. Vlastně většinu toho, co mi na téhle pohádce vadilo, už vyjmenovali ve svých komentářích kolegové přede mnou. Divný a občas nesouvislý děj, chybí zde nějaké jasně definované zlo, patroni království potoků neumí plavat a celkově jsem nepochopil, jakou tam mají funkci, zkrátka tahle pohádka má hodně děravý děj i střih a je celá taková nějaká divná, skoro bych řekl až depresivní, čemuž ve velké míře napomáhá velice zvláštní hudba, která v mé mysli dokázala evokovat všechno, jen ne veselost ani optimismus a už vůbec ne pohádkové motivy. A je to velká škoda, protože když už měli tvůrci k dispozici takové krásné interiéry i exteriéry, k tomu zajímavé a kvalitní herce, tak mi nezbývá než říct, že tahle pohádka nedokázala využít svůj potenciál a výsledek je mdlý a velice rozpačitý. Nicméně podívat se na to dalo a nebyl to úplně nejhorší zážitek, ale na lepší hodnocení, než jsou dvě hvězdy, to fakt nevidím. (03.01.2013)