Poslední vlak

Snímek, který ukazuje a dokresluje, čím si museli Židé projít, než se dostali do opravdového pekla, do míst, které Bůh snad tisíckrát proklel - Osvětimi, chceme-li Auschwitz. Název, který budí hrůzu a vyvolává nepříjemné mrazení v zádech i po tolika letech. Auschwitz, německý název, který zní, jako když vám nad hlavou zasviští kosa. Jak příznačné pro asi nejhorší vyhlazovací tábor. Vše ale začínalo už nepředstavitelně krutým a nehumánním transportem, který tvůrci velmi realisticky a naturalisticky líčí. Neskutečně malý prostor ve vagónech, vyprahlá ústa, hladové žaludky, mrtví a takřka apokalyptické podmínky doslova prostupují z obrazovky do našich obýváků. Gedeon Burkhard v hlavní roli tradičně nezklamal a jeho charisma dovádí film někam dál, ke 4*. Perfektně se rolí ujaly herečky (včetně dětské role Niny). Malinko mě mrzely výkony českých herců, jimž jsem jejich role příliš nevěřil (nesedli mi na dané postavy ani prostředí, děj,...) a to samé platí u hlavního esesáka dohlížejícího na celý transport. Krom blonďatých vlasů a modrých očí vůbec nepůsobil jako "německý nelida", byť scény měl úměrné krutosti "nácků". Tento herec se mi jeví spíše jako úlisný podrazáček....I přes to všechno hodnotím vysoko. (24.06.2009)

Film se odehrává prakticky v jednom vagóně, kde se setkají osudy neznámých lidí při deportaci do Osvětimi. Mísí se ze vzpomínek na předešlý život, postupným umíraním "spolucestujících", nenáviděnými esesáky, marnými pokusy o útěk. Film se snaží zaútočit na city a ukázet peklo (nebo to teprve přijde?) (22.11.2010)

Německo-český Poslední vlak představuje spíše danajský dar než poctu obětem nacismu; je totiž slabý a nepovedený po všech stránkách včetně dabingu. Spoléhá na obecné dialogy i stokrát viděnou modelovou situaci: v jednom vagonu bojují o přežití lékař, kabaretiér, boxer, jejich ženy i děti. Navíc je školácky natočen a všechny složky včetně masek vyhlížejí, jako by se točila úsporná televizní inscenace 70. let. Vojta Kotek, Stanislav Zindulka či Nina Divíšková nehrají špatně, ale čirá typologie bez jedinečného nápadu jim neposkytuje žádný záchytný bod. A metoda vyprávění oprašuje to nejstarší klišé, útěky od trýznivé reality k šťastným vzpomínkám, až ostudně mechanicky, nemluvě už o šroubovaném motivu Beethovena či partyzánů. (01.05.2020)

Ze šťastných a usměvavých lidí se během dvou hodin stanou vyhladovělé a zoufalé trosky na pokraji šílenství. Poslední vlak má hodně silných momentů, ale ke konci jsem měl pocit, že z dané látky mohly tvůrci vytěžit ještě víc. Za bezchybné výkony (a to i u Burkharda nebo Kotka) a působivý příběh, tvůrcům prominete i sem tam nějaké to klišé či hluché místo. Takhle nízké hodnocení opravdu nechápu. (23.06.2009)

Člověk může být sebesilnější, největší sílu však získá když se spojí síla fyzická se silou vnitřní a to ještě posílené touhou žít. Ano touha žít je to vočom tenhle film je. Touha žít a přežít. Ta touha, když ne sebe, zachránit a darovat život alespoň svým blízkým. Škoda jen, občasných hluchých a vlekoucích se míst. 3-4* (24.01.2011)