Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Freddy Klarfeld: „Všichni chceme žít - jenom to je náš zločin." Dráma, pri ktorej od prvých minút tušíte… Ale o to tu nejde, ide tu o silu dialógov a celkovej atmosféry. Scény pôsobia divadelne, odohrávajú sa na malom priestore, aby podčiarkovali tragédiu tej doby. Mne, Slovenke, tento film nebol známy a tak som objavila skvost. Nádherný hlas Jiřího Adamíru, s ktorým sa mi spájajú skôr pekné a pohodové postavy. Tu – v roli nacistu – cynika, zažiaril. K obsahu sa nebudem podrobnejšie vyjadrovať, asi by som opäť dodala – povinne púšťať na hodinách dejepisu. (02.02.2023)

Antonín Moskalyk dokázal vytvořit skvělý televizní film, který jako na pilířích stojí na hereckých výkonech našich legend. Zároveň se mu podařilo vytvořit nesmírně působivou atmosféru pohybující se na hraně dobra a zla. Tam kde divák myslí, že by mohl přijít dobrý konec, protože tomu vše nasvědčuje se karta obrací a člověk začíná tušit, že je zle. Vyvrcholením absolutního pocitu prázdného děsu je pak konec, který to vše završí a znalec historie už tuší, k čemu se schyluje. (23.03.2021)

Velmi si vážím Arnošta Lustiga, samotný příběh je velmi působivý, plný hlubokých myšlenek, obsazený skvělými českými herci....ale.........proč je scénář tak neživotný? proč postavy mluví úplně jinak, než by v běžném životě opravdu mluvily? Tempo je taky kvůli tomu poměrně pomalé, a hororová atmosféra na mě moc nepůsobila. (07.03.2014)

Film je to dobrý, atmosféra místy opravdu snese srovnání i se Spalovačem mrtvol, ale problém je ve slově "místy". Většinou to totiž je jen dobrý film podle povídky, kterou jsem si nečetl, ale asi si ji seženu. Ta čtvrtá hvězda je tudíž jen pro dokonalou Lenku Fišerovou. Škoda, že zrovna takováhle herečka se pak nějak ztratila… 80 %. (16.05.2011)

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)