Anděl blažené smrti

Podobně laděný film jako Muž na útěku. Zvolený způsob vyprávění není dnes divácky přlliš zajímavý, špinnážní filmy natočené před rokem 1990 jsou přijímány skepticky, ale musím říct, že napodruhé mě film začal bavit. Hotový adrenalin jsem zažila při pátrání natáčecích míst. Jako patriotku mě zaujala honička nočním Brnem a záběry důvěrně známých míst z doby, kdy jsem tu ještě nežila, nicméně mi to oživilo vzpomínky z ranného dětství. Výzdoba ulic se příliš nezměnila. (07.01.2015)

Špionážní drama na pomezí mystifikačního dokumentu a filmové pocty československé kontrarozvědce. Formální stylizace je povedená, a prvních dvacet minut se dá mluvit i o napětí a atmosféře. Nevadí minimalistické herecké výkony, ani nezúčastněná odtažitost. Bohužel se celý snímek postupně režisérovi rozpadl pod rukama. Překombinovaná zápletka a kadence dalších a dalších laboratorních testů, výslechů a pátrání mě nakonec začala nudit, a v ději jsem se téměř ztratil. Citelně by prospěla nějaká zapamatovatelná scéna, zvrat, nebo třeba výraznější postavy, než anonymní vyšetřovatelé. (25.08.2013)

Už to tu psali jiní. Nebýt to o západních agentech narušitelích a skvělé práci STB a VB, mohlo to být jako špionážní film koukatelné. Udivilo mne, že dnes tak moderní roztřesená kamera se užívala už i v roce 1965... Naši v tom roce měli etchniku naprosto dokonalou! Všechny vysílačky šlapaly jak měli a když jel podezřelí někam, na mapě města se dokonce rozsvěcely žárovičky kudy jede! Úsměvného tam bylo více, ale přesto jsem si film celkem užil. Díval jsem se spíše po všech těch zajímavých stavbách a dobovém vybavení ve stylu Brusel. Domy, kanceláře, sedačky, stoly... Velmi zajímavé. A tak dám za dvě tajné bedny, snad je najdou. * * (23.06.2019)

"Fakta skládají jen povrch činů, jejich smysl nám někdy uniká…“ Smysl tohoto špionážního filmu o západních agentech a dvou kolaborantech za 2. světové války je nabíledni. Ukázat všem, jak úžasně pracuje československá kontrarozvědka/StB. Přes tento propagandistický charakter na tomto filmu něco je. Především zaujme neotřele moderní/roztřesená kamera Stanislava Miloty. Zajímavý je ale i onen celkový dokumentaristický styl vyprávění (viz použití anonymního voice-overu, který komentuje průběh vyšetřování). A nelze nezmínit ani hudbu s typickými znaky ala Zdeněk Liška (viz zejména použití varhan). Pokud jde o samotný příběh, má sice logickou ideologickou pointu v podobě napojení mužů s temnou minulostí na zápaďácké tajné služby, líbil se mi však motiv s kopií sochy Anděla blažené smrti od Matyáše Brauna, který vytváří vcelku tajemnou atmosféru. (11.12.2023)

Československé krimi, natočené v osobitém netradičním stylu, pojednávající téměř dokumentaristicky o konkrétní trestné činnosti, související s ukrytým nacistickým pokladem. Snímek se vyznačuje totální neosobní anonymitou vyšetřovatelů, děj samotný je složen z mnoha sérií sledů fotografií či krátkých záběrů a hlavně, celá kriminalistická činnost je komentována tendenčně velmi uvědomělým vypravěčem. Herecké výkony ve snímku nelze hodnotit, neboť v podstatě neexistují, z účinkujících herců jsem rozpoznal pouze mladého J. Větrovce (když nepočítám jugoslávského herce R. Markoviče v roli tajného). Z těchto důvodů příběh, kriminalisticky zajímavý, ač zbytečně složitý, je naprosto odcizený a nemá velkou pravděpodobnost, že diváka zatáhne do děje, navíc jsem neustále měl dojem, že krimi je podáváno navzdory datu svého vzniku příliš normalizačně a ideologicky podbízivě. Film s mnohoznačným ušlechtilým názvem pro mě skrývá zklamání, experimantálně natočené krimi proběhlo kolem mne bez většího povšimnutí, charakteristická Liškova hudba nedokázala vytáhnout snímek ani do průměru. (15.08.2013)