Anděl blažené smrti

Práce kontrarozvědky v dobách hluboké totality. Snímek je natočen ve stylu hraného dokumentu, což znamená, že je celý příběh vyprávěn komentátorem a celé je to ztvárněno tak, aby to vypadalo co nejvíce realisticky. Hrané sekvence jsou záměrně toporné, aby se tyto scény viditelně odlišily od použitých skutečných archivních záběrů. Postupy tajné služby a práce tajného agenta jsou natočeny vskutku velmi dobře. A co víc, přesvědčivě. Ona temná doba ze snímku doslova dýchá. Nějaké napětí z pochopitelných důvodů vůbec nemá své místo. Uvěřitelnost prezentovaného případu je už na diskuzi. Znalci historie ví, jak se tehdy veřejnost manipulovala nepravdami. I když, natočit něco takového dnes, současná tajná služba by taktéž vše v zájmu bezpečnosti neodtajnila. Snímek je zkrátka natočen dobře a jako na filmové dílo je potřeba i na tento počin přihlížet. Režim a politika je už otázka druhá. (03.11.2014)

"Fakta skládají jen povrch činů, jejich smysl nám někdy uniká…“ Smysl tohoto špionážního filmu o západních agentech a dvou kolaborantech za 2. světové války je nabíledni. Ukázat všem, jak úžasně pracuje československá kontrarozvědka/StB. Přes tento propagandistický charakter na tomto filmu něco je. Především zaujme neotřele moderní/roztřesená kamera Stanislava Miloty. Zajímavý je ale i onen celkový dokumentaristický styl vyprávění (viz použití anonymního voice-overu, který komentuje průběh vyšetřování). A nelze nezmínit ani hudbu s typickými znaky ala Zdeněk Liška (viz zejména použití varhan). Pokud jde o samotný příběh, má sice logickou ideologickou pointu v podobě napojení mužů s temnou minulostí na zápaďácké tajné služby, líbil se mi však motiv s kopií sochy Anděla blažené smrti od Matyáše Brauna, který vytváří vcelku tajemnou atmosféru. (11.12.2023)

Stb, národu milá organizace nespí. Sleduje heslo margarita. Někdo musí zemřít, neví se kdo, neví se kdo ho zabije a proč, neví se kdy to bude a kde. O 24 hodin poté je vše vyjasněno. Stydím se, že jsem v roce 90 pořádal na estébáky hony. Ten jejich intelekt by byl využitelný zejména za finanční krize, kterou nám imperialisté tak skvěle připravili. Jinak skvělá zábava na sobotní odpoledne. I pumpař ve Velmezu hovoří plynně 4 jazyky. Jezdím tam každý týden, neumí ani česky, mele tím odporným nářečím, počty neznaje, sem tam okrádaje! (03.03.2012)

Československé krimi, natočené v osobitém netradičním stylu, pojednávající téměř dokumentaristicky o konkrétní trestné činnosti, související s ukrytým nacistickým pokladem. Snímek se vyznačuje totální neosobní anonymitou vyšetřovatelů, děj samotný je složen z mnoha sérií sledů fotografií či krátkých záběrů a hlavně, celá kriminalistická činnost je komentována tendenčně velmi uvědomělým vypravěčem. Herecké výkony ve snímku nelze hodnotit, neboť v podstatě neexistují, z účinkujících herců jsem rozpoznal pouze mladého J. Větrovce (když nepočítám jugoslávského herce R. Markoviče v roli tajného). Z těchto důvodů příběh, kriminalisticky zajímavý, ač zbytečně složitý, je naprosto odcizený a nemá velkou pravděpodobnost, že diváka zatáhne do děje, navíc jsem neustále měl dojem, že krimi je podáváno navzdory datu svého vzniku příliš normalizačně a ideologicky podbízivě. Film s mnohoznačným ušlechtilým názvem pro mě skrývá zklamání, experimantálně natočené krimi proběhlo kolem mne bez většího povšimnutí, charakteristická Liškova hudba nedokázala vytáhnout snímek ani do průměru. (15.08.2013)

Nevyjasněné události z konce nacistické okupace, barokní socha Anděla blažené smrti, fotky hřbitovů… komu by se u těchhle ingrediencí nesbíhaly sliny? Potenciál ale ubíjí způsob vyprávění - detektiva nebo skupinu vyšetřovatelů tu supluje anonymní voice-over mluvící za celý barák zpravodajské služby, navíc místy sklouzává do dikce připomínající budovatelské týdeníky. Často se pak spíš suše popisují události, než napínavě vypráví příběh, který sám o sobě je rozhodně zajímavý. (23.11.2016)