Lužinova obrana

Vynikající a obdivuhodný je John Turturro v roli fenomenálního šachisty, komplikovaného introverta a svým způsobem asociálního psychotika. Křehký a lehce zranitelný Lužin odstartuje svou nejobtížnější životní i profesionální partii náhodným setkáním s Natálií. Její něžný půvab a vlídná náklonnost v něm probudí nečekaně hluboký a silný cit. Mat bláznů aneb šach, ze kterého není úniku.. (29.03.2016)

SPOILEROIDNÍ "HLÁŠKY", KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Jak dlouho už hrajete šachy? omlouvám se hloupá otázka. - 9623 dní 4 hodiny a pět minut. // Toto je král, nejdůležitější figura. (Může se pohnout jenom o jedno pole.) ... Tíží ho vlastní obřadnost a pompa. // Náš syn je lhář stejně jako ty. Žiju mezi podvodníky. // Tak todle nepočítáme. Začneme znovu. ... - Šachmat. // Tak přestaňte už hrát. Je po půlnoci. // Jak dlouho se znáte s mou dcerou. Seznámili jsme se už předevčírem. // Chci, abyste byla mou ženou. Prosím přijměte mou nabídku. Já jsem Alexandr Ivanovič Lužin. // Máte bratra či sestru? - Ne. Bratrance či sestřenice. - Ne. Kromě šachu umíte ještě něco? - Ne. Ano! Já tancuju trochu. // Jenže já toužím po trochu něčem jiném. - Trochu něčem jiném? S tím šílencem se stýkat nebudeš! // Díky tomu jsem nebyl zasažen šípem, ale kamenem. ... No není úžasný. // Je to laskavá a citlivá dáma. Má mě moc ráda. // Budeš v dobrých rukou. zná spoustu správných lidí, které já neznám. // Pod tlakem nehraje moc dobře. - Pane valentinove, chcete, abych já vyhrál nebo on prohrál? - A je v tom pro vás nějaký rozdíl? // Ale tvoje přítomnost mě trochu rozptyluje. (To moc dobře znám. Párkrát jsem prohrál šachovou partii, protože jsem místo šachovnice sledoval šachistku (soupeřku). // podívej se na sebe! Jseš tak hubený! Tvůj otec prý zemřel. // Nikdy nebudeš ničím více než jsi nyní. A to co (čím) jsi nyní za moc nestojí. Měj se. - Co je tohle za město? // Nikdy jsem neměl partnerku. // On tě už poskvrnil, že ano? Proto tak spěcháš s tím sňatkem! // Potřebuji obranu. // Kde je ten rošťák? // To není lékař. To je krejčí. // Potřebuji branu, ano potřebuji. ... Takhle ne, to nepůjde. ... // Kdože to řekl? Puškinův duleant. Začněte, jestli máte odvahu. // Mám to je to úplně jasné. Věž na h3! // Vyhrávej dokud můžeš. A teď přišel tvůj čas. // Toto mistrovství je třeba dokončit. // Žádné návštěvy! příkaz doktora. // Když nepřestane, zabije ho to. Je na tom závislý. // Normální život? K tomu bych ho te´d měla nutit? // Pokud si máš zachránit život, musíš zapomenout na šachy. Budeme teď spolu, ale nebudeš moct hrát. ... Nebudeš hrát! // Byla to dokonalá obrana. Kombinace skutečného mistra světa. // Já myslím, že přišel na mimořádný tah v dějinách. Tah věží. // Každou vvteřinu musím být ve střehu. // Nikdy ho neopustím a to je mé poslední slovo. - Skončíš v blázinci spolu s ním! // Ale budeš muset hledat smysl života v něčem jiném než jsou šachy. // Okamžitě otevři ty dveře. Na ten turnaj nemůžeš jít. Nebudeš hrát! // Prosím, už mě nikdy neopouštěj. (10.12.2006)

Filmová adaptace románu Vladimíra Nabokova o životním, šachovém a milostném martyriu legendárního ruského šachisty Alexandra Lužina. Jako aktivnímu šachistovi jsem se v tomhle biografickém dramatu těšil hlavně na reflexi (nějakou analýzu těžko od celovečerního filmu očekávat) jeho proslavené defensivní šachové taktiky se závěrečným překvapivým tahem věží, původem holandská režisérka Marleen Gorrisová však zaměřila poučena Nabokovem svůj reflektor k jinému významu pojmu Lužinova obrana - obrana duševně nemocného člověka před světem. Typický génius/šílenec Alexandr Lužin je v pojetí Johna Turturra tak přesvědčivý, až ohromuje - Turturro jakoby ještě akcentoval onu neviditelnou hranici, která dělí bytost geniálního jedince od naprostého blázna...porucha komunikace, rozpad sociálních struktur a nefunkční socializace, život v zajetí vlastní utkvělé představy, svého vnitřního světa, těžké navazování kontaktů, neschopnost obstát v praktickém životě... Emily Watsonová už sehrává jen standardně obyčejný herecký part a dál mě snímek vlastně už vůbec ničím nepřekvapil. Víceméně předvídatelné sentimentální drama, jehož obsah je tak komorně fádní, že brzy vymizí z hlavy... Nebýt Torturrova hereckého koncertu, tenhle film by zapadl do podprůměru... (27.02.2008)

Byl to zážitek... přestože mi spočátku dost trvalo, než jsem se do té komorní amosféry uprostřed smetánky 20. let dostal a hlavně přistoupil na to, co se mi spočátku jevilo dost křečovité a sice, že ústřední postavy ruského původu zde ztvárňují britští herci. Chvíli jsem si v této konstelaci zvykal i na netradičně vznešenou "severskou" angličtinu, ale záhy už jsem se mohl nechat unášet výpravně i hudebně velkolepým melodramatem s výbornými hereckými výkony. Šachové pasáže, a to nejen ty prolínané s intimními chvilky v rytmu kolosální hudby, mě fascinovaly a kdo mě s plynoucím dějem stále více uzemňoval, byl John Turturro. Viděl jsem ho už v minulosti ve dvou komediích, kde mě zrovna neoslnil, ale tady si mě do třetice konečně získal a dostal mě svým ztvárněním poměrně složité postavy plné pohnutých psychologických rozpoložení. Naproti němu mě nepřekvapilo, jak mu Emily Watson (herečka z pro mě nezapomenutelného filmu Prolomit vlny) byla v tomto typu dramatu výtečnou spoluhráčkou. A dostal mě i závěr, jaký jsem fakt nečekal a cítil se u něj po čase zase jednou jako divák, který se rád nechává překvapit a možná i lehce dojmout, netlačí-li se u toho na pílu. [80%] (21.12.2022)

Decentně natočená a výtečně zahraná nuda. Inu, žena režisérka. Film mohl být silným dramatem o zázračné, zajímavé a neštastné osobnosti. Bohužel není. Dramatické chvilky jsou utahané a strašlivě nevýrazné. Film je ukázkové sentimentální melodrama se standartně výborně hrající Watsonovou, ztvárňující Lužinovu ženu Natalii Katkovou, o níž ve výsledku film pojednává. Luzhin, dechberoucí Turturro je vlastně jen takovou milou postavičkou. Nabokovu předlohu jsem nečetl, ale nejsem si úplně jistý, že příběh má takto vyznít. Škoda. Veskrze průměrný film s nadprůměrnými herci, kvůli kterým to čtvrtou dám. 75% (24.08.2014)