Na konci všech válek

Jeden z nejlepších filmů Kiefera Sutherlanda...Takový příběh amerických vojáků vězněných v japonském lágru a to, že Japonci, potažmo asiaté jsou krutá rasa je myslím všeobecně známo... Film ukazuje, že lidská touha po svobodě a po pomstě, jim dodává neuvěřitelnou sílu, kterou člověk může využít k přežití...Za mě 85% (03.08.2020)

Král Krysa, Most cez rieku Kwai, Na konci všetkých vojen, filmy dobrodružné, vojnové, zo zaujímavého nepoznaného prostredia japonských zajateckých táborov. Tento posledný je zaujímavý akosi ináč, tiež ukazoval postoj Japoncov k zajatcom, utrpenie vojakov v zajatí, .... no je tam aj niečo naviac .... mne sa zdalo, že scenár sa zameral aj na akési stretnutie dvoch kultúr - tej európskej - kresťanskej a ázijskej . ... samurajskej ... sfanatizovaného bushida ... Päť bodov dávam filmu za možnosť pozastaviť sa nad rozprávaním hlavného hrdinu ... čoby škótskeho "nedokončeného" profesora - učiteľa filosofie ... nad myšlienkami ktoré sa nenásilne vtierajú do mysle diváka pri sledovaní deja ... a útrap zajatcov. Jedni srdnato vzdorovali chystali úteky a zúfalo bojovali .. iní sa začali učiť, hľadať v utrpení aspoň troška nádeje , že raz to všetko skončí. Lebo "člověk bez naděje nejspíš zemře". Aby obe skupiny nakoniec na konci filmu sa stretli v hľadaní odpovede na otázku "AKÁ JE CENA MILOSRDENSTVA, KEĎ V OČIACH NEPRIATEĽA NAPOKON ZRIEŠ SÁM SEBA ?" (13.04.2014)

Sice to od prvopočátku nemá být pouze "remake" geniálního Leanova podobenství, ale srovnání se přesto vyvarovat nedokáži. Hlavní "novotou" tu má být obzvláštní důraz na vztahy mezi zajatci samými, ale ani obligátní téma těchto zajateckých stylizací se nezapře:v pravdě britská buldočí povaha s konfliktu s více než nepříznivými podmínkami jako hlavní hodnotu nakonec většinou neuznává "obyčejné" přežití, nýbrž zachování lidské důstojnosti doslova za každou cenu. Oceňuji snahu o historický podklad posilovanou černobílými záběry a dokumentárním koncem. Dokonce i nepodařený syn Kiefer Sutherland zahrál na hranici svých možností, a to je co říci! (22.04.2005)

Je hezké vědět, že vždycky se v zrnku písku objeví nějaká perla, o které člověk neví a tudíž netuší co od ní očekávat. Když už se nějaký válečný film objeví a nic o něm nevím, jsem překvapený a hodně zvědavý. Na konci všech válek se odehrává opravdu uplně v té největší prdeli, v táboře, který hlídají japonská a korejská vojska, v táboře, ve kterém tito vojska střeží americké vojáky, o kterých nikdo nemá ani šajnu. Každopádně celý film se odehrává v tomto táboře, takže žádné zajímavé rozvádění příběhu jsem nečekal a hlavně jsem věděl jak to všecko dopadne už od samotného začátku. I přesto, že jsem nic nečekal, protože příběh nic moc nenabídne, byl jsem překvapen a potěšen zároveň. Herecké výkony totiž byly naprosto strhující a to hodně pomohlo atmosféře, která se v táboře dokázala za tu dobu vykreslit. Jako válečné drama mě to hodně zaujalo, přestože jsem o něm nic nevěděl. Prostě jsem byl překvapený, protože jsem viděl film, kterému bych dal jinak tři hvězdičky, za svojí průměrnost. Tu čtvrtou dávám za to, že mě to dokázalo dostat do toho tábora nabytého emocemi. (05.05.2008)

Tradiční film ze zajateckého tábora, kde každý den není posvícení. Trochu mě to zklamalo. Čekal jsem realistickou drasťárnu plnou vzdoru, drsných výrazů a bojovného ducha. Skutečnost byla tenkrát jiná, takže se podle toho natočil film. Postavy mě bohužel nijak neoslovily, byly ploché, jako thaiský prostitut. Herecké výkony rozhodně nebyly uvěřitelné, jediná postava, které jsem to sežral, byl hlavní japonský dozorce. Robert Carlyle mi místama vadil, to samé se dá říct i o postavě Ciarána McMenamina. Snad jen Sutherland mi přišel zajímavý. Děj byl nečekaně nudný, za celou dobu se nestalo vůbec nic zajímavého, bylo to v podstatě vypravění o tom, jak stavěli železnici. Umírání hlady, nemocema nebo mučením zde bylo tak suše podáno, že když jsem se u toho přežrával vánočním cukrovím, ani jsem se nezamyslel nad tím, jak příšerně se na to umíralo. Závěrečné ukřižování mi přišlo až komické. Nevím, jak to tenkrát bylo, ale dost pochybuju, že by se někdo nechal přitlouct ke kříži a skoro u toho dostával sebemrskačské orgasmy z dobře odvedené, duševní práce. Zatím největší zklamání mých soukromých, filmových Vánoc. 60% 27.12 2009 (27.12.2009)