Tenká červená linie

Malickova péče o vizuální stránku filmu nezná hranic, jeho práce s kamerou je fantastická! Není náhodou, že pro zvýraznění absurdnosti a krutosti války zvolil ty nejkrásnější scenerie v panenské, neposkvrněné a "léčivým" Sluncem ozářené krajině. Vojáci se smrtí ve tváři, výbuchy před obličeji a s mrtvými v řadách přátel se plíží životem provoněnou loukou s jediným cílem: zabít. Filozoficky laděné průpovídky sice neřadím k tomu nejlepšímu, nicméně svou funkci zvýraznění myšlenkového rozměru plní skvěle. Tenká červená linie není jen epická bitva a exkurze do utrpení vojáků, snaží se diváka také vybídnout k zamyšlení o podstatě války, lidské krutosti, tvrdohlavosti a hlouposti. PS: Stopáž i tempo filmu se mi zdají adekvátní. 9/10 (06.04.2013)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)

„Myslíš, že budeš trpieť menej, lebo si miloval Dobro?“ Terrence Malick je maliar kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA je jeho tretím filmom (prvý nakrútil v roku 1973), čo značí, že každý jeho nový film je niečo, čo už ani nie je film v bežnom ponímaní, ale nová obdoba americkej (minimálne) kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA, majúca premiéru v rovnaký rok, ako Spielbergovo ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA (teda 1998), s ktorým bojovala o Oscarov, vás prekvapí. Nech už od nej čakáte hocičo: vojnový film alebo filozofickú melodrámu s existencionálnymi dialógmi. (30.09.2006)

Panenská příroda, silná válečná výpověď, meditativní bitva o Guadalcanal, tucet slavných jmen a Terrence Malick, který se vrátil ve velkém stylu. Projít nebo zemřít. První velké vítězství Spojenců nad Japonci je blízko, ale bude to stát hodně životů. Ženské party tady mají jen okrajovou úlohu, nabízí se nám několik mariňáků, kteří se vyloupli z davu a Malick s nimi pracuje (na jejich množství) překvapivě pečlivě. Jsou vyčerpaní, bojí se, věří, vzpomínají, rozjímají. Do toho se nám chvějí v ložnici záclony, milenci se objímají na pláži, domorodé děti divočí ve vlnách oceánu a tvůrce předkládá přírodní alegorie z pralesa. Zatímco ve stejném roce vzniklém Ryanovi hereckému osazenstvu vévodil Tom Hanks, tady máme několik zajímavých figur. Kamera Johna Tolla je sakra poutavá, hodně odlišná od té Kaminského „krvavé“ v Ryanovi, hraje si s detaily a úžasnými celky, génius Hans Zimmer dokresluje svými tóny meditativní atmosféru. Délka je masivní, ale děkujme za to, že Malick posedlý kladením zásadních filozofických otázek se tehdy sakra brzdil (když vezmete jeho poslední dva filmy, rychle pochopíte). Natočil mnohovrstevnatý kus, plný zajímavých charakterů a výborně zvládnuté akce. (16.10.2016)

Majstrovský epos Terrenca Malicka, ktorý tak, ako mnoho pred alebo po ňom, zobrazuje hrôzy, šialenstvo a utrpenie, ktoré so sebou prináša akákoľvek vojna. Prekrásna kamera, prekrásna meditácia, týkajúca sa vnútorných osobných postojov k celej vojnovej mašinérii. Malick má pred ostatnými navrch vďaka jednému prostému dôvodu. Takmer všetky vojnové filmy prinášajú akčný hollywoodský drajv, no Tenká červená línia je jedinou snímkou, ktorá takým intímnym duchovným "malickovským" spôsobom rozrýva vnútorný pokoj a harmóniu vojakov čoby obyčajných ľudí, strácajúcich ideu humánnosti, morálky či rešpektovania ľudského života ako toho najväčšieho daru. Malick opäť siaha k princípom dobra, lásky, spravodlivosti, bezmedznej viery v Neho. A podľa mňa patrí k najviac nedoceneným režisérom súčasnosti. ,,Musí trpieť človek, ktorý miluje dobro?" PS: Porovnávanie úrovne kvality s Vojakom Ryanom považujem za bezvýznamné. Oba filmy sú podané svojsky, nenapodobiteľne tak ako sú Malick a Spielberg silne individualistické osobnosti. (30.12.2011)