Tanečnice

V době natočení filmu se muselo jednat o jeden z nejnákladnějších snímků, které byly u nás natočeny (Dražší byla snad jen "Maskovaná milenka", která však nedosahovala kvalit tohoto filmu). Samotné róby a kostýmy hlavní hrdinky musely mít na svědomí polovinu rozpočtu filmu. Naštěstí se sázka na velkolepost a pompéznost vyplatila, a František Čáp opět přesvědčil, že přesně tyhlety estetická dílka mu právě sedí. Začínal skvělým "Ohnivým létem", pokračoval výtečným a rovněž předraženým "Nočním motýlem" a nádech těchto oku lahodících filmů můžeme spatřit ještě ve filmu "Znamení kotvy" - dnes již neprávem zapomenutém. Samozřejmě, hlavním cílem "Tanečnice" je zaujmout diváka a připravit pastvu pro jeho oči (nádherná Glázrová, charismatický Höger, přísný Rogoz), ale i scénář je zajímaví, i když možná trochu předvídatelný. Bezcitná umělkyně dá přednost kariéře před rodinným životem, když se po letech rozhodne svůj postoj změnit, je již pozdě... Látka je velmi silná, škoda jen, že některý prvky nebyly více propracovány (očekával bych ještě větší chlad hlavní představitelky, hrnoucí se za kariérou), některé prvky bych naopak vynechal (zbytečná je role mladého komponisty Högera, který stárnoucí tanečnici fascinuje a oblouzní). Po tomto filmu se nyní ještě více budu soustředit na tvorbu Františka Čápa. (14.01.2013)

My máme také naši "Černou labuť ". Ovšem, tohle není psychologická studie postupné proměny jednoho jedince, ale je to klasické drama s vynikající Marií Glázrovou a Jiřinou Štěpničkovu. Budu tvrdá. Jsem jednoznačně na straně Jiřiny Štěpničkové, která ve filmu kvůli dítěti obětovala svůj život. On je totiž velký rozdíl mezi tím stát se matkou a být matkou. Matkou nemusí být nutně žena, která dítě porodí, ale žena která se o něho láskyplně stará a vychovává ho. (10.02.2011)

Jedno z nefrekventovanější literárních témat: dát přednost profesnímu životu (ať už se po tím rozumí skutečné či domnělé hodnoty) či běžnému životu, spočívajícímu v narození, rozmnožení a zemření. Pod profesním životem se rozumí dřina a odříkání, a nakonec úspěch (i v případě, že přijde až po smrti) a považuje se za něco vyššího, zatímco ten běžný, domněle nižší, se často porovnává se zvířecím (vegetování) a douhý život s minimem zádrhelů je jeho cílem. V podstatě se oba módy moc od sebe neliší. Vždycky se najde něco, na čem člověk ulpí, čím se pyšní a čeho celý život lituje. (27.02.2022)

Vysloveně půvabné secesní melodrama patřící k vrcholům protektorátního filmu. Tanečnice je dalším z velkých kostýmních Čápových filmů, kde se opět setkáváme s jeho oblíbenými herci, s Marií Glázrovou tentokráte v hlavní úloze, dále se Štěpničkovou, Brzkovou, Kohoutem, Nezvalem a Pivcem. Životní dráha úspěšné tanečnice Clo Satranové je ideální materiál pro psychologickou hru o ztrátě osobního štěstí na úkor slávy. Vzácné je zdejší setkání s legendární tanečnicí Jelizavetou Nikolskou. (16.12.2023)

Světská sláva, polní tráva. Když je člověk mladý, chce točit zeměkoulí. Když zestárne a zjistí, že zeměkoule se točí a bude točit i bez něj, přijde krize. Člověk i jeho hodnoty se zkrátka s věkem mění. Toto je příběh tanečnice Marie Glázrové, zářící hvězdy baletu, která na své cestě překročila mnoho lidí a zůstala zcela sama. Návrat? Do jedné řeky nevstoupíš. Glázrové velké sólo dokazuje, že utáhne celý film naprosto v pohodě, je okouzlující a bezchybná. Její emocionální přechody mohou leckoho i zaskočit, ale dá se na to zvyknout. Já už jsem si jí i oblíbil. Příběj Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i její mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Rozhodně to není ztráta času...80% (05.08.2012)