Řek Zorba

SPOILERY Mám z toho hodně, hodně rozporuplné pocity, ale ty jsou asi způsobené tím, že nechápu, co to pan režisér chtěl vůbec natočit. Témat je v tom několik - oslava života, rozpor mezi "řídit se rozumem" a "řídit se srdcem", depresivní Krétské reálie (ačkoli jestli to tam fakt takhle vypadalo v půlce 20. století, tak tam zamrzli někde ve středověku) - a ona se perou dohromady, hala bala se střídají a neměl jsem pocit, že by nějaká z nich dominovala. Jasně, dle konce to budou ty první dvě, ale stejně se to tam divně střídá - chvíli Zorba pronese úplně geniální a hlubokou větu vztahující se k těm prvním dvěma tématům, pak tam celá vesnice sleduje podříznutí ženy u kostela, pak dojde na další moudro a pak tam umře Zorbova "manželka" a celá ves jí sebere z jejího domu vše co se dá... Já nevím, možná je to jenom můj problém, ale subjektivně takový pocit z toho filmu mám, nemůžu si pomoct... Takže ve finále jsem z toho neměl ani dobrou náladu, ani depku, žádné optimistické ani pesimistické dojmy, jen hromadu zvláštních neutrálních pocitů. Možná to tak mám kvůli tomu, že skoro dvě a půl hodiny jsou na tenhle námět moc a celkově se ten film poněkud vleče. Být to kratší, asi bych se do toho líp dostal, asi by to na mě zapůsobilo veskrze optimisticky a pak bych z toho možná byl nadšený. I přes mé dojmy z toho filmu se jedná o velmi povedené dílo s úžasnou kamerou (většina záběrů je naprosto dokonalá a u mnoha scén dokáže vyvolat přesně ten pocit, který vyvolat chce), solidními hereckými výkony, sympatickými hlavními postavami, hezkým prostředím Kréty (do které bych po zhlédnutí tohohle filmu asi nikdy nejel, leda by mě tam provázel Zorba, protože ten styl života je tam natolik jiný, že jsem ho nepobíral...) a taky spoustou chytrých a hlubokých myšlenek. Už jen kvůli tomu ten film nechci zatracovat a slabé čtyři hvězdy mu nakonec dám (možná půjdu i výš (nebo níž), až se mi to rozleží v hlavě), ale stejně to na mě zapůsobilo úplně jinak, než na zbytek uživatelů tady - a já bych rád věděl, kde se proboha stal problém. Řek Zorba je pro mě trošičku jako Dům z lávy, ve kterém se nedějí divné věci, ale divné jsou postavy obyvatel ostrova (kromě hlavní dvojice a jejich milenek) a taky je to ujasněné v tématech, která to chce sdělit. A hlavně teda nevím, jestli Řeka Zorbu chci ještě někdy znova vidět, ačkoli bych to asi někdy v budoucnu znova vidět měl. Slabé 4* (05.01.2021)

Nevim, do jaký míry je film založenej na realitě, ale dost jsem žasnul nad tim, že na Krétě to v 60. letech 20. století připomínalo spíš středověk (včetně zabijení ve jménu boha). Osobně bych na takovym strašnym místě nevydržel ani 5 minut. Co se filmu týče, tak Antonín Quinn si tuhle roli asi hodně užíval. Navíc jeho postava má (aspoň pro mě) docela sympatickej přístup k životu, kdy má skoro všechno totálně v prdeli a absolutně vůbec se nestresuje. Notoricky známý melodie taky nejsou špatný, ale jinak mi ten film přišel naprosto o ničem. Film jsem sledoval s přestávkama 2 dny a pořád jsem jenom čekal, kdy se to rozjede. Rozjelo se to až skoro na konci, kdy najednou přišly nějaký zvraty v ději a pár trochu dramatičtějších scén. Nakonec ještě slavnej taneček a "the end". Kult vytvořenej okolo Řeka Zorby je pro mě stejně záhadnej jako fungování řecký ekonomiky. (14.07.2012)

,,Když můj klouček Dimitris umřel, všichni plakali. Já...? Já jsem vstal a tančil." Z ničeho nic vás osloví z kuriózního důvodu, vstoupí do vašeho života a stane se jeho součastí... Samozřejmě vám během všeho vtlouká do hlavy svou ideologii o svobodě a volnosti života... Nutno říci, že Zorbův smích byl občas velice nákazlivý, číšel z něj nádherný optimismus a charisma, skoro každému z nás by alespoň na chvíli bodlo mít vedle takového svého Řeka Zorbu...:o) Povětšinou humorní dění v první hodince mne oslovilo daleko víc, než pozdější nepříliš výrazné drama, bez Anthonyho Quinna v hlavní roli byl by ten film sotva poloviční. Závěr se ale skutečně povedl, dnes již legendární taneční scéna s oslavou života a radosti dvou lidí uprostřed pusté pláže je milou tečkou tohoto asi nejslavnějšího řeckého filmu. Celkově (zvláště uprostřed) místy trochu zdlouhavého, přesto jsou mé dojmy převažně pozitivní. "Tak bojujeme? Nebo necháme horu vyhrát...?" 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (12.12.2019)

Tohle je síla.Pan Quinn ukazuje cestu životem, kterou bychom snad měli jít všichni.Ale současně také jsou vidět nástrahy a následky.Ale to už k tomu patří.Ne naivní, ale řekněme nepopsaný spisovatel vletí po hlavě do čehosi, co neumí zpočátku uchopit, ale posléze se vyrovnává s vysokou škoulou života, kde je děkanem, asistentem i examinátorem Quinn.A dělá to sakra dobře.Jeden i druhý.Kolorit krétské vesnice, jednotlivých postaviček a také jejich mentality je velice silný. (13.05.2010)